Poustevník

Fenomén poustevničení je znám na celém světě a byl také mnohokráte v literatuře popsán. Někdy je to opravdu extrémní jev a nestačíme se divit, proč a jak se někteří lidé dokáží separovat. Zde jde o Američana, který přežíval tímto způsobem po mnoho let, aniž ho kdo spatřil. Chci pochopit jeho motivy, ale moc mi to nejde. Není to však chyba autora, příčina je asi v samotném konání a duši smutného hrdiny a jiných takto postižených. Autor si dal velkou práci, aby tento jev popsal a pochopil, ale asi jde jen o to se s tímto jevem smířit a tolerovat všechny způsoby bytí člověka, protože jsme prostě každý jiný.

I přes laciný, zavádějící obal a překlad názvu, jsem po knize sáhnul. Jak jsem přečetl jméno Christopher Knight, už jsem na nic nečekal, knihu koupil a přečetl jedním vrzem. Jeho příběh jsem v kostce znal už roky, ale chtěl jsem vědět víc. Před časem ji četl známý v originále a ochotně mi jí tlumočil, takže jsem věděl, do čeho jdu. Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu, rádio, vloupačky atd. Nicméně za mě klobouk dolů, za jeho preciznost, systematičnost, slušnost a výdrž. I když jsou lidé téměř za rohem, zkuste je nepotkat a nepromluvit s nimi, ale ani se sebou 27 let! Knight byl prostě sám se sebou, bez známek nudy, deprese a pocitu samoty. Všechny společenské masky z něho opadaly jako listy ze stromu. O to drsnější pro něho musel být ,,návrat" do společnosti. Nejvíce si cením jeho nezištnosti v jeho úmyslu. Většina známých poustevníků, měla totiž jistou interakci s okolním světem a stavěla se tak na obdiv. Třeba tolik oslavovaný Thoreau, který však našemu hrdinovi nesahá ani po kotníky. Takových opravdových, jako je Knight, na světě určitě ještě pár bude. Když budou mít štěstí, tak se o nich nikdy nedozvíme. Knight měl prostě smůlu. 100%