Pozoruhodnou cestu domů od Dana Gemeinharta dočtete jedním dechem, navzdory tomu, že je primárně určena především pro mladší čtenáře. Protože to na ní není znát a ten příběh a způsob, jakým je vyprávěn, je velice vyspělý. Dojemný, ale žádný sladkobol, drsný, ale svým způsobem přívětivě. A postavy, byť kladné, taky nemusíte pro všechno milovat. Navíc styl psaní a způsob, jakým vtahuje hlavní postava a vypravěčka v jedné osobě čtenáře do příběhu, je mi hodně sympatický. Trochu Backmanovský styl (Fredrik Backman a jeho bestseller Medvědín), inteligentní, hloubavý s takovými myšlenkovými paradoxy. Kojotka je dvanáctiletá holka, která se svým otcem Rodeem cestuje po Spojených státech ve starém školním autobuse. Jedou tam, kam je zrovna vítr zanese. Je to jejich životní styl, kterému předcházela otřesná tragédie v rodině, na niž chtějí za každou cenu zapomenout. Jenže jde to? Vymazat násilím z paměti vzpomínky na mámu a sestry, které přišly o život při nehodě? Kojotka se musí vrátit domů, ale Rodeo to nesmí vědět. Odříznutí od minulosti je jeho obranou před nezvladatelnou bolestí. Kojotka tak spřede plán, do něhož se postupně zamotají vesměs náhodně přistoupivší pasažéři na dlouhé cestě z Floridy na jihovýchodě Států po stát Washington na opačném konci Ameriky. Podoba s románem Na cestě od Jacka Kerouacka se nabízí, ale zatímco u Kerouacka se jedná spíše jen o popis nahodilých událostí během putování poválečnou Amerikou, je psán stylem proudu vědomí a nemá žádnou výraznou zápletku, Dan Gemeinhart vsadil naopak na silný motiv, který se vyvíjí a spěje k cíli a jde o skutečnou cestu s překážkami a vyústěním. Fantasticky autor pracuje s emocemi - propojením smutku a trápení s bezstarostností a radostí. Jsou okamžiky, kdy se čtenáři derou slzy do očí a okamžiky, kdy se směje nahlas. Nesmírně mě bavil vztah Kojotky a Rodea. Teenagerovský vzdor vůči tátovi, ale zároveň bezmezná láska a respekt. Příběh bez naivity, příběh s moudrostí, příběh dojemný i veselý.

Dojímavá, zábavná, hrejivá aj srdcervúca - taká je cesta dvanásťročnej Kojotky Sunriseovej a jej otca Rodea, ktorí križujú Severnú Ameriku v školskom autobuse zmenenom na čosi ako obytný príves. Aj keď pôsobia dosť excentricky a ich životný štýl budí v ľuďoch predsudky, v skutočnosti je to len ich spôsob, ako utiecť pred tragédiou, ktorá ich pred piatimi rokmi zasiahla. Krásne napísané a plné životných právd a ostrovtipných postrehov. Dej plynie svižne, niektoré zápletky majú síce trošku repetetívny charakter - všetko ide fajn, vzápätí sa to dosť výrazne pokazí, ale v ďalšom okamihu sa nájde riešenie - no nevadí to, pretože tieto situácie v človeku potvrdzujú vieru v to, že na svete sa vždy nájde kopa dobrých ľudí ochotných pomôcť. Ak máte radi middle-grade, odporúčam siahnuť po tejto knižke. Je to čítanie, ktoré pohladí a postavy sa rýchlo stanú priateľmi, na ktorých nezabudnete.