Pražský kruh

Velmi zajímavá kniha hodná doporučení každému, koho zajímá pro většinu z nás bohužel již méně známá a pouze s Kafkou spojovaná literární scéna německé Prahy. Věřím, že nejen mě rozmanitost zaznamenaná ve vzpomínkách Maxe Broda překvapila a především inspirovala k dalšímu čtenářskému kroku k těmto originálním a osobitým autorům. I sama tato kniha představuje výjimečný styl, něco mezi autobiografií, literárním rozborem děl a historickým pojednáním o kruhu německy píšících pražských spisovatelů. Vedle vyzdvižení její kvality je ale nutno také podotknout, že se obtížně čte, jedna informace je vršena přes druhou, text přirozeně neplyne. Kapitola o Kafkovi a užším pražském kruhu je ale výborná, plná zajímavých informací a pohledů. Navíc Max Brod potvrdil můj pohled na Kafkovo dílo jako na společensko-kritickou literaturu... co může potěšit víc :-)

V této knize jsem našla, co jsem hledala, Prahu v době, kdy v ní ještě žili Němci a Židé čeští a němečtí. Max Brod vzpomíná, analyzuje historii a komentuje spisovatele. Mám jen nějaké zajímavé poznatky: Praha, město polemické, které ukládalo svým dětem mnohem složitější hledání uprostřed různorodých národnostních a náboženských okolností. Brod sebe vnímá jako že je Žid, kulturně blízký němectví a přítel češství. Byl přesvědčením sionista, stejně jako Kafka. Brodovo vyprávění začíná v 19. století, kdy údajně panovala zpočátku mezi Čechy a Němci niterná symbióza, tehdy ještě neměli politické rozpory. Čeští spisovatelé měli německé vzdělání a němečtí spisovatelé opěvovali českou zem a historii. K pražskému kruhu: Max Brod a Felix Weltsch byli od první třídy spolužáci v Panské ulici v piaristické škole, měli i hodiny židovského náboženství. Na gymnázium šel Max do Štěpánské a Felix na Staroměstské náměstí, kde byl o rok výš Franz Kafka. Franz, Max i Felix se opět setkali na právech. Nejužší čtyřčlenný kruh doplnil slepý Oskar Baum. Časopis Prager Tagblatt byl liberální, časopis Bohemie pro nacionální Němce a časopis Prager Presse provládní. Ve starší generaci německých spisovatelů byli Židé, jako Fritz Mauthner, kteří se bez jakýchkoli pochybností počítali k Němcům a fanaticky si přisvojil jejich bojovný šovinismus. Z německých Židů se stávali za 1. světové války agresivní němečtí patrioti. Brod se zamýšlí nad asimilací Židů, která nevyšla ve Španělsku, pak se Židé přimkli k Německu, kde byli krutě vyloučeni z německého světa. Byli zklamáni z nešťastného spojenectví volbou. Brod navrhuje “lásku na odstup všude tam, kde na sebe prostorově narazí dvě skupiny obyvatel, z nichž každá má svůj charakter (napadá mě: co by řekl Brod na dnešní stav vztahů židů a Palestinců?) V roce 1900 žilo v Praze 415 tisíc Čechů + 14 tisíc Židů Čechů 10 tisíc Němců + 11 tisíc Židů Němců Praha má tradici staleté židovské duchovnosti, byla zde první hebrejská tiskárna, roku 1512. Brodův předek rabi Elias ben Todros Brod napsal komentář ke komentáři talmudu. Praha byla po staletí městem židovských učenců. Kafka citoval z talmudské antologie: “Stal se mi zázrak, proto chci zařídit něco užitečného pro lidi. … to je Kafkova syntéza realismu se zázrakem, s fantazií, s bohatou a hravou tvořivostí ducha, který neustále pracoval. Brod se v knize hodně ohrazuje proti mylnému chápání Kafky jako dekadentního zoufalce, slabocha, magické strašidlo. Podle Broda Kafka hledal prapůvodní smysl spravedlnosti, a to ne jako roztříštěný, asimilovaný Žid, nýbrž vnitřně ucelený, jenž našel svou vlast. Kafka se chystal k cestě do Palestiny. Byl to sionista. Všichni z Pražského kruhu milovali české básníky, všichni plně ovládali češtinu a neznamenala pro ně méně než němčina.