Psí vojáci

Spisovatel Adrian Tchaikovsky má evidentně nějaký komplex ze zvířat. Poté, co opakovaně postavil do předních rolí svých knih hmyzáky všeho druhu, skončil tentokrát rovnou po hlavě mezi savce. Opět přitom dává najevo, jak moc je člověk vůči svým zemským spoluobyvatelům vlastně nedokonalý. Až si jeden říká, zdali soudruzi z východu při té evoluční dvouletce neudělali někde ve výpočtech drobnou chybu. Přestože se Psí vojáci tváří jako poctivá akční sci-fi, opak by nemohl být větší pravdou. Střílení a vybuchování si čtenář samozřejmě užije vrchovatě, včetně originálně pojatého nového druhu válečníka (roboti ať si trhnou), ovšem v druhém plánu je autorská vize budoucnosti, jež předkládá složitá morální dilemata. Zvrácené genetické experimenty zkrátka mohou občas vyústit ve zcela nečekané společenské i právní rozpory. Tohle už není jen o následcích či odpovědnosti, ale o samotné podstatě lidství a ochotě přijmout do svých řad něco zcela nového. A právě v tomhle ohledu román rozhodně nezklame.

Vcelku vydařený román s hlavním hrdinou vyšlechtěným lidsko-psím cyborgem Rexem, který překoná své vlastní omezení a zařazení a dokáže pochopit, kde je pravda a spravedlnost. Jeho přátelství se členy týmu jímž velí, hlavně Medou a Včelky, se rozvíjí ve velice čtivém a napínavém ději románu. Originální a zajímavé, doporučuji. Howgh.