R.U.R

Není třeba představovat Čapkovo utopické drama varující před pokročilou technologií a automatizací, lidskou leností a hraní si na Boha. České klasické dílo, které dokázalo oslovit čtenáře po celém světě, a zaujmout i čtenáře po sto letech. Vznik slova robot a jeho celosvětové přijetí, je jen třešničkou. Přečteno během dvou knižních kávových dýchánků. A po dočtení závěru se mi připomněla hláška - "život si najde cestu".

S Bílou nemocí jsem objevil kouzlo Karla Čapka a tak se mi ještě nechtělo ho tak rychle opustit. Další na řadě bylo R.U.R. Chvilkami je to jak naivní film z meziválečné doby třeba s Adinou Mandlovou, či Oldřichem Novým, ale hlavní pointa je naprosto v něčem jiném. R.U.R. - Rossumovi universální roboti. Ano, roboti. Slovo, jenž Čapek dal světu. Prorocká vize budoucnosti. Člověk si hraje na Boha a neví, že si hraje s ďáblem. Problémy s porodností, rostoucí kvalita AI. Po sto letech se to až mrazivě blíží. Uvědomujeme si, že za několik třeba i desítek let může mít AI třeba 300, 500 IQ ? Díky tomu, že je dílo dramatem, tak děj je intenzivní a graduje. Možná by mohl skončit před závěrečným dějstvím. Čapek asi chtěl dát naději....opravdu ale takou naději chceme ? Další nadčasové dílo, které umocňuje fakt, že je z roku 1920.