Rej nočních můr

Rodina rozřezaná na kusy a nacpaná do kokonů sešitých z kukuřičných slupek byl fakt originální start, škoda že se autor nedokázal rozhodnout, zda chce v příběhu víc vyšetřovat, nebo psát horor. Kombinace žánrů sice v mnoha momentech funguje, jindy je Rej nočních můr zbytečný chaos. Kriminální zápletka má jasně navrch, pokud jde o kvalitu – někdo vraždí (celkem originálně, samozřejmě) stejně jako v románech hlavního hrdiny Bena Bookmana, takže stín podezření padá nejprve na něj. Tato linie je skvělá; zabiják nosí kostým strašáka z pole jako ve slasheru, policisté začnou slídit v Bookmanově soukromí a postupně odhalují temné tajemství podivné rodiny ze sídla uprostřed lesů. Jenže pak přicházejí na scénu nadpřirozené prvky, prolínání nočních můr a skutečnosti, odhalování minulosti několika postav, další zločiny a vše se zbytečně zamotává. Příběh se řítí zběsile kupředu, zvrat střídá zvrat, a prostor na rozvinutí dobrých nápadů už není. Ale nevadí, hlavně že máme zvraty, že? Přitom by těch nápadů bylo dost na tři knihy, kdyby autor věděl, co s nimi dělat.

Osobný (trochu humorný) postreh hneď na začiatok – posledné tri moje prečítané knihy pred touto sa až neskutočne „zrážali“ v mnohých bodoch. Zradné mlhy sú jasné (scarecrows), Konec léta (rodinné tajomstva a traumy) no paradoxne aj v Herkulovských úkoloch pro Hercula Poirota sa tiež našlo toho dosť. A tento môj postreh vlastne vyjadruje celkový pocit z tejto knihy. Celý model je postavený na Kingových spisovateľským „trauma románoch“, ktoré Markert prešpikoval množstvom bu-bu vecí videných už inde. No napriek tomu nejde o nejaký lacný plagiát, ale o šikovne namiešaný koktail a aj príbeh celkovo zvládol ukočírovať so cťou. Lapače snov, nočné mory, tajomná knižnica i hrôzu naháňajúce rodinné sídlo, detektívna linka – čo viac si môžeme priať.. Možno trochu slabšie štyri hviezdičky, ale predsa len štyri. PS. Možno ak by sa Fobosu podarila lepšia obálka aj zážitok z celej knihy by bol lepší.. Dlho som váhal ako ta obálka na mňa pôsobí, a nevedel som aký postoj mám zaujať, ale nemôžem si pomôcť – vyzerá to tak akoby grafik odišiel od rozrobenej práce na dovolenku a tak narýchlo použili to čo našli v jeho kompe..