Rozložíš paměť

O této knize bylo v poslední době docela dost slyšet, zdá se mi, tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Navíc ráda dávám šanci českým autorům, které ještě neznám. A bylo to velmi zajímavé setkání. Obsahově to bylo velmi niterná a intimní sonda do duše člověka, který se potýká nejen se sebou samým, ale i s rodinnou historií, která se za ním nemilosrdně táhne se vším všudy, a také se světem. Autor tu v tomhle ohledu nastavuje zrcadlo, které bez příkras zobrazuje hlavního hrdinu a jeho bolestivé zkušenosti vyvěrající z nepochopení a nepřijetí ve společnosti. Je to sonda do toho nejhlubšího nitra člověka, kam si jedinec ukládá své vzpomínky a zkušenosti. Nitro, kde člověk zůstává sám se sebou. V případě této knihy to působilo jako neuvěřitelně osamělé místo v sobě samém, kam si člověk léta nikoho nepouští tak dlouho, až ten pomyslný pohár přeteče a hlavní hrdina se o těch svých vzpomínkách na svůj život rozhodne vyprávět - snad tak ulehčit právě svému nitru? Autor tu pracuje s tématem paměti - co si jak kdo pamatujeme, co si náš mozek chce pamatovat, v jakém světle, jak moc zřetelně... a co naopak chce zapomenout, co náš mozek raději zkreslí. To vše tak, aby pak čtenáře napadala myšlenka - kde je teda ta pravda? Co je ta skutečnost, oproštěná od emocí, faktická pravda nezatížená vlastními mylnými interpretacemi a nezamlžená nánosy emocionálního balastu? A lze se vůbec takové pravdy dopátrat? A stojíme vůbec o to? Nevím, možná tu jen filozofuju, ani nevím, jestli to vůbec dává smysl, ale tohle se mi honí hlavou, když o této knize po přečtení přemýšlím. Hodnocení dávám vysoké, akorát jednu hvězdu jsem ubrala - úplně mi nesedlo, že je kniha psaná ve druhé osobě - du-formě. Ale to je asi můj problém, protože s touto formou nemám v literatuře tolik zkušeností, nemám tuto formu tak načtenou, a tak se mi to tady nečetlo úplně nejlépe. Kniha Rozložíš paměť bývá přirovnávána k tvorbě E. Louise (Skoncovat s Eddiem B.) - toho jsem ještě nečetla, takže sama srovnávat nemohu, ale určitě tomu teď chci dát šanci. Každopádně Rozložíš paměť hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě mohu doporučit.

Rozložíš samou podstatu lidství... boha jehovo... dokonale autentická duševní katarze... spousta témat umně vylovených ze dna malého českého rybníčku... navíc úplně nejvíc bravurně naservírováno a poskládáno... jedno takové sídlištní blues... paměť jako živý organismus aneb jsme to, co si nepamatujeme... tak moc osobní víření myšlenek, že moje mysl marně odrážela nepříjemné vzpomínky na vlastní složitost dospívání uprostřed umakartového zmaru... ta opravdovost zoufalého člověčího bytí... asi si tím vnitřním rozkladem potřebuju projít ještě jednou a pochytat zase o něco více (ne)vyřčeného.