S orlem na zádech

[četba ČRo] Drsný příběh, kde každému, kdo jen trochu sám zažil z romské mentality, bude hned jasné, jak se autorce dokonale podařilo tuto skupinu lidí vykreslit. Zejména v první polovině, kde se vše teprve skládá. "Málo kdo bude chtít číst o cikánech" píše Medlovice. Jenže je to odvrácená strana demokracie a vlastně i EU a právě IP má v tomto nejen osobní zkušenost, ale evidentně i vypravěčský talent. Velmi před ní smekám! Rozhlasové zpracování povýšilo knížku jako obvykle o stupínek výše. Apolena Veldová je skvělá! Ještě 18 dnů lze poslouchat :o) 5/5

" Nejsem Dylina, sem Olina" Psáno syrovým stylem, někdy jen jako jednotlivé, zdánlivě nesouvislé záblesky vzpomínek protagonistů. Psáno s perfektní znalostí mentality " novodobých otroků". Bez urážky, ale kniha má snad víc stránek než součet všech jejich IQ - a není to žádná bichle. Přesto nevidím chybu jen na jejich straně. Dětské domovy (které se asi starají jen o výživu a ošacení) a východoslovenské osady (kde je každá chudá dívka volně k "dispozici") nejsou zrovna místa, která dovedou připravit své děti na život. Na druhé straně jsou vyžírkové, kteří se této jednoduchosti slabých neštítí využít. Jenže i oni chytnou příležitost za pačesy, protože jim to sociální systém v Anglii dovolí. Příspěvky pro skoro každého, nenutnost se naučit jazyk, když i k zubaři můžou s tlumočníkem, mraky ilegálů, kteří tam nechyceni žijí roky prakticky v klidu. To vše platí kdo, "bezedná pokladna"??? Dle dovětku autorky byl zrovna tento případ spíše sporný, protože kromě hajzlíka Marcela oni opravdu všichni žili pospolu jak jedna rodina pod křídly mámy Nikoly. Vykořisťováni? Ano, ale ve své prostotě spokojeni. Věřím ale, že většina dalších případů byla mnohem horší. " Oni jsou Happy, říkal si. A já jsem Inžinýr" Jo, jako Teplická bych si měla dávat pozor na zeleninu, hlavně hlávkový salát. Už tu na to dvě holky umřely :)).