Sběratel motýlů

Kdyby šlo o nepřiznanou dystopii, neměl bych s konstrukcí románu žádný problém. Ovšem zasazení do prostředí současného New Yorku mi zkrátka nesedělo, čistě kvůli uvěřitelnosti. Nehledě na fakt, že spíše než poctivý thriller rozehrává Dot Hutchisonová jakousi pseudopsychologickou sondu do nitra obětí, čekajících na smrt. Takže namísto boje oběti s únoscem, či vyšetřování zmizení, sledujeme dlouholetou pasivitu, ve které je sice skrytý plán, ale nepříliš důmyslný a se spoustou „ale“ v pozadí. Ovšem čte se to prakticky samo, pročež nulovou gradaci tomu člověk nakonec i odpustí. Co se však odpouští hůře, je absence finálního zvratu, jež by odvyprávěné události postavil do nového světla. Ona totiž autorka od začátku prazvláštně mlží a nepřímo naznačuje, že nějakou fintu prostě automaticky čekáte. To že nakonec nepřijde, naštěstí zas takový hřích není, protože po těch třech stech stranách přirostou čtenáři postavy natolik k srdci, že „šokující“ odhalení by příběhu pravděpodobně jen ublížilo.

Kniha určitě přinese rozporná hodnocení. Oceňuji fantazii autorky, méně už způsob zpracování. Je to spíše science fiction než thriller. Možná trochu překombinovala přeskakování v čase při vyprávění hlavní hrdinky. Průměr.