Jak obtížné je uniknout předsudkům, když žijete v romské komunitě na pražském Žižkově a kolem zuří devadesátky? Pražský Žižkov devadesátých let čpí neutěšeností, drogami, alkoholem a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Skutečný příběh novináře Patrika Bangy je výjimečně jiný. Zachycuje jeho životní cestu z romské čtvrti mezi novináře předních českých médií. Syrovým a velmi otevřeným stylem zobrazuje realitu dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. ––– Banga svým textem nekompromisně nastavuje přesvědčivé zrcadlo nejen většinové společnosti, ale také samotné romské komunitě. V neposlední řadě se Bangův text stává neopakovatelnou kronikou toho, jak v devadesátých letech žili Romové na pražském Žižkově. — Petra Dvořáková, spisovatelka To, co popisuju v první polovině knihy, zažila myslím drtivá většina romské mládeže nejen na Žižkově, ale po celé Praze. Raději si ani nechci představovat, jak to vypadalo na severu Čech. A pokud se mi podaří vzbudit v lidech nutkání k zamyšlení, bude to výhra. — Patrik Banga, autor V první chvíli jsme se starším bráchou chtěli vyrazit na zteč a minimálně tam někoho zmlátit hokejkami, kterými jsme se hodlali vybavit. Ale nemělo to smysl. Piano bylo v trapu. A já měl najednou další dilema. Jsou to Romové, a přitom nejsou jako my! Můj zmatek se stupňoval. Gádžové, Romové a Olaši. Ještěže jsem nevěděl, že paní Bogdanová je Židovka. — ukázka z knihy