Sníh, sauna, Suomi

Stejně jako Veronika3878, i já miluju až operní zpěv Tarji Turunen a Nightwish celkově patří mezi moje nejoblíbenější hudební skupiny. Před deseti lety (uf, to letí!) se mi poštěstilo vycestovat do finského Oulu a podívala jsem se i do Rovaniemi a poseděla Joulupukkimu na klíně. :-) A od té doby nemůžu na tu zemi přestat myslet a sním o návratu do ní. Autorka této knihy mi podala střízlivý pohled někoho, kdo tam žije téměř dekádu, a já jí za to děkuju. Vzala jsem si z knihy hlavně to dobré, vkládám to do svého srdce, a jsem ráda i za nová fakta, o kterých jsem neměla ponětí. A saunování pro mě dostává nový rozměr, haha. Samozřejmě vím, že ve Finsku je sauna za každým rohem, ale ta kultůra byla schovaná za oponou. Teď už ale vím, že bydlet bych tam nemohla - a to ze dvou důvodů - jsem mičurin jako blázen a jen co to jde, rochním se v hlíně jako vepř v bahně, a pěstuju toho rok od roku víc a víc. A taky ten jazyk... Ten jazyk! Ač je finština nádherná, moje mozková kapacita končí u kirjasto (knihovna), kahvila (káva) a hey (ahoj). To bych si moc neškrtla, že. Ale slovníček je super! 85%

Finsko je jedinečná země a turisté mířící do Skandinávie často volí dramatické Norsko, kdežto "rovné" Finsko je pod jejich úroveň.... díkybohu. Tím si zachovává svůj jedinečný ráz a většina hikerů jsou místní Finové tolik hrdí na svu přírodu (po právu). O knize jsem moc nevěděla, zaujala mě názvem a přebalem, takže sázka na nejistotu. Už v první kapitole jsem se zatetelila blahem při zjištění, že autorka žije v Severní Karélii ve městě Joensu, což je oblast, kterou jsem ve Finsku prozkoumávala jako první (a přímo v Joensu jsem se po týdnu putování o samotě v okolí jezer ocitla nečekaně v šoku na mezinárodním heavymetalovém festivale). A čtenářské - nebo možná toulavé či finské srdeční blaho pokračovalo. Vypisovala jsem si z knihy téměř všechna malebně znějící slova originální finštiny a vracela se k jejich významu (nepřekvapivě mě nejvíce oslovila část o přírodě). Samotná kniha je vtipně, zajímavě napsaná příjemným hovorovým stylem (četla jsem české vydání, což mě trochu mrzí, slovenštinu čtu velmi ráda). Autorčino zaměření a cítění přírody je mi velice blízké, nikoliv jižanské cítění, ale zimu ve Finsku jsem nezažila, takže kdo ví (a finské překapávané kafe taky miluji stejně jako samoobslužné kavárny, kde si člověk může hodiny bez vyrušení číst a dolévat "kahvi"). Velmi sympatické čtení, doporučuji.