Star Trek: Titan – Syntéza

U série Titan mě hodně bavily především první tři knihy a pak samozřejmě crossover s ostatními sériemi. Kromě prvních třech mi zbytek knih v sérii zatím přijde spíš jako taková ta výplň v podobě průměrnějších epizod v sérii seriálu, kdy se nějak musí zaplácat čas do něčeho velkého, co stojí za to čekání. U ostatních sérií (TNG, Voyager) je to podobné. Vlastně mi tahle post-Nemesis éra dost připomíná komiksy, třeba od Marvelu, kdy většina příběhů jede, je většinou průměrná a pak přijde ten velký crossover. Jenže k úplnému pochopení crossoveru je potřeba znát i ty vedlejší průměrnější příběhy, protože se na ně v crossoveru rovnou navazuje nebo minimálně odkazuje. Zápletka tohohle dílu je už takový sci-fi evergreen - syntetici vs organici. Stačí znát pár děl s touto tématikou a už vás ničím nepřekvapí. Shodou okolností jsem se do téhle knihy pustila krátce po dohrání Mass Effectu, kde se podobné téma také řeší a je zpracováno výrazně lépe. Po Mass Effectu mi tahle kniha připadala dost nudná, trochu se to zlepšilo až tak v poslední čtvrtině, kdy už se blížilo finále. Mimo Mass Effect je to samozřejmě už lépe zpracované v Star Treku jako takovém, viz třeba vše kolem Data. Poznámka trochu bokem: SPOILER - Nevím, proč autor pro avatara lodního počítače zvolil zrovna Minuet, když to reálně nemělo žádný dopad na Rikera nebo na jeho vztah se ženou apod. Je to jen takový laciný easter-egg, skoro bych řekla, že většina lidí bude mít problém vzpomenout si, kdo sakra Minuet byla. P.S: komentář od hanak_v_exilu knihu vystihuje dokonale, jen jsem chtěla přidat i svůj pohled. 6/10

Námět není špatný, bohužel žádnou ze slibných zápletek autor nerozvinul a vcelku je promrhal. Civilizace strojů si zasloužila hlubší mytologii, exotický Nepřítel měl dostat více prostoru a nová členka posádky se začlenila až příliš poklidně. Díky jeho stylu psaní a jisté lehkovážnosti vtisknuté členům posádky, ztrácí děj na naléhavosti a temná atmosféra - typická pro začátek knihy, vyvanula dávno před závěrečnou třetinou.