Star Trek: Volání osudu - Ztracené duše

Tento komentář se týká celé trilogie. Především je nutné zmínit, že se všechny tři díly čtou velice lehce a rychle s výjimkou několika málo pasáží. Příběh nám podává odpověď na dvě otázky, které si ve ST často klademe. Odkud pocházejí Borgové a co by se stalo kdybyby Borgové poslali armádu Krychlí do Alfa kvadrantu, jako jsme to viděli ve finále Voyageru. Zpočátku jsem se bál, že se bude jednat o megalomanskou slátaninu, na kterou jsme bohužel zvyklí z Discovery nebo Picarda. Naštěstí se moje obavy nenaplnily. Válka s Borgy probíhá uvěřitelně a má podobný nádech jako válka s Dominionem. Je dobře ,že knihžní série opustila megalomanský tón, na který jsme mohli vidět např. v knize Před zneuctěním. Charaktery jsou velice dobře napsané a to především Worf a doktor Ree. Naproti tomu nekteré tradiční postavy stojí spíše v pozadí (Picard nebo Troi). Jediný problém jsem měl s Ezri, protože se jedná o postavu, kterou jsme v knihách příliš neviděli a tudíž její přerod z trochu nejisté poradkyně v sebevědomou kapitánku působí poněkud uměle. Nicméně, jsem rád, že to zase nedopadlo jako se všemi předchozími borgskými invazemi, totiž, že Picard vše zařídí. V této sérii bojuje Picard nejenom s Borgy, ale také sám se sebou. Samotný vznik Borgů je ve třetím díle popsán velice sympaticky. Osobně jsem si představoval spíše civilizaci, která experimentovala s umělou inteligencí nebo kolektivním vědomím a vymklo se jí to z ruky. Nicméně spojení Caeliarů a lidí je také super nápad, přičemž toto spojení je prokládáno debatou posledních dvou Caeliarů o tom, jestli se mají řídit morálkou nebo chladnou logikou. Nejslabší díl z celé trilogie je ten první, protože vše se teprve rozehrává a čtenář příliš nechápe například smysl dějové linky posádky Columbie, na kterou jsem se mimochodem velice těšil. V prvním díle mě spíše nudila, ale v druhém je naprosto skvělá. Fanoušek Star Treku v ní nachází něco nového a tím myslím kapitulaci a odevzdání se osudu. Scény, kdy postupně umírají poslední přeživší z posádky Columbie, jsou opravdu dojemné, stejně jako vykoupení kapitánky Hernandezové ve třetím díle. Fanoušci Picarda budou trochu zklamáni, ale i když je v knize jeho charakter vystaven krizi identity a samotná postava musí překračovat svá morální přesvědčení, je s ním zacházeno s větším respektem a konzistencí než ve stejnojmenném seriálu. Celkově tedy trilogie stojí za přečtení a doufám, že následující díly se budou soustředit opět na něco jiného. Určitě mě bude zajímat, jak se otřese rovnováha sil v Alfa kvadrantu a jak bude vyřešena romulanské schizma.

I když vím, že se Star Trekovské knížky nepočítají do kánonu, stejně si rád představuji, že se jejich příběh odehrává v mezéře mezi epizodami seriálů a nebo díly filmů. Aby tomu tak mohlo být, musí být splněny dvě věci. Za prvé, situace na lodi případně v okolí děje nesmí být výrazně odlišná od oficiální. A za druhé, příběh nesmí realitu nevratně a nebo alespoň zásadně změnit. První dva díly oba předpoklady porušily, ten třetí se mu rovnou vysmál. Autor napsal epické a megalomanské dobrodružství zakončené drtivou pointou, ale pokud by někdy Paramount navázal na ST TNG, tak by mu ho klidně shodil ze stolu v jediné větě. Upřímně, škoda by to nebyla. Někdy totiž platí, že méně je více.