Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět

Ironicko-vtipný rozbor 20. století má své pokračovaní, máme tu století 21. a staříkovi je 101, naštěstí je stále stejně vitální, jako v předešlých sto letech, navíc se momentálně strašně nudí a k tomu navrch objevil „kouzlo“ internetu – dobrodružná jízda, pardon let, může začít – napříč světovými oceány, teda spíš, přímo do středu dění, kde hlavní světové mocnosti do událostí tohoto století vehementně kecají, resp. mají pocit, že právě oni k nim mají co říct … Lehkým krokem vyprávěný, svižným vtipem poháněný, příběh jsem si zabalila s sebou na dovolenou. Ve stínu olivovníků, za křiku racků a skřípání cikád, s pohledem na moře a skleničku osvěžující citronády, dobře naladěná, jsem se vydala ve staříkových stopách … načasování bylo správné, vždyť příběh taky začíná na pláži, tak možná proto se výlet okolo světa povedl, navíc, když všechno vlastně dobře dopadlo a svět byl opět zachráněn. Bonusové body pak autor u mě získal za osvěžující kritiku toho blonďatého kašpara z amerického kontinentu, a vlastně (vzhledem k teplu, které panovalo kolem) i za tu studenou sprchu, kterou jsem slízla někde poblíž Sibiře, rozhodně mě probrala z letargie a zostřila smysly, což mi docela prospělo, protože jsme, spolu se staříkem, právě dorazili do výsostného království malého Velkého (a pořádně tlustého) „krále“ Jelimana III., při jehož zachmuřeném pohledu tuhne krev v žilách všem jeho poddaným, ještě štěstí, že Švédové mají takovou príma babu velvyslankyní pro OSN. No jak jsem řekla, všechno dobře dopadlo a 101 letý stařík zas může užívat důchodu, i když, já osobně tomu vůbec nevěřím, už ho trochu znám, a tak si myslím, že určitě zas něco vymyslí, jinak by se totiž šíleně nudil :-). A jak to mám s hodnocením? Když je něco poprvé a vydaří se to, je to skvělé, a samozřejmě je to na jednoznačných 5*, a když pak někdy dostanete chuť na repete, víte už co vás čeká, a po prvním vydařeném zážitku se těšíte, ale taky daleko víc očekáváte, protože už víte co máte čekat, v takovém případě je velmi těžké překonat sílu prvního zážitku, ale i když se to nepovede, neznamená to, že byste se dobře nebavili, protože i dostat na talíř stejnou (stejně dobrou) porci dobré nálady okořeněnou tou správnou dávkou ironie a nadsázky, za to stojí. PS: docela mě překvapilo, že to fungovalo znovu, možná k tomu přispěla ta dovolenková pohoda ... jo, a možná taky ten nápad s těmi malovanými rakvemi :-))).

Pokračování "staříka" jsem se trochu bála. Ale nakonec se mi kniha líbila stejně, jako první díl. I současná politika byla zajímavější. Opět jsem poslouchala audio v podání úžasného Martina Stránského, záruka kvalitního poslechu.