Sudetský dům II

Kniha mi připomněla úryvek od Karla Čapka: " Ano, mnoho se změnilo, jen lidé zůstávají stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď, kdo se točí s větrem, s větrem se točil i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe, nikdo se nestal přeběhlíkem, pokud jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí. Jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak." Já jsem velice spokojená i s druhým dílem autora. Vše se opět odehrává v pohraničí ve vesničce Skláře, v letech 1947 - 1950. Jako kdyby mi před očima probíhal film, je tu popsáno vše, o čem K. Čapek hovořil. Příběhy mnoha lidí, pomluvy, měnící se vztahy mezi nimi, strach, fanatismus, ale i chuť nenechat se porazit, přátelství a láska. Za mě určitě doporučuji.

Další silný příběh z pera tohoto mladého autora mne nezklamal. Byl ale úplně jiný než první část této knihy. Setkáváme se zde opět s rodinou Smolíkových a mladý František dlouho nedokáže zapomenout na svoji velkou lásku, Němku Paulu, která byla spolu se svými rodiči vyhnána ze Sklářů. Nedostává od ní vůbec žádné dopisy, i když ona mu je píše. Je zde ovšem zase ztělesněné zlo v osobě Vojtěcha Tomečka, který její poštu zadržuje, aby ji mnohem později použil za jistým nekalým účelem. K moci se dostávají komunisté a jejich krutovláda postupem času sílí stále víc a víc. To má samozřejmě obrovský vliv na všechny lidi, nejen ze Sklářů. František se sbližuje s Jarmilou Lukešovou, která přišla o matku, a tak se musí starat o své dva malé bratry, protože jejich otec je pijan a nespolehlivý k tomu. Proto je jasné, že nutně musí dojít k neštěstí, kterého se Jarmila obávala... V knize jsou sice i krátké okamžiky štěstí, ale většinou převládá smutná až depresivní nálada, která je bohužel následkem řádění členů KSČ. Musím přiznat, že se mi tento druhý díl sice líbil, ale pouze, pokud jde o čtenářský zážitek. Kniha je totiž napsaná neskutečně poutavě, proto se dobře čte. Ale zároveň se čte i hodně obtížně vzhledem ke strašným osudům lidí v době, kdy už všichni doufali v lepší zítřky po skončení druhé světové války... I přesto se těším na třetí část, protože mne zajímá, jak budou osudy Smolíkových a dalších pokračovat dál.