To by se zvěrolékaři stát nemělo

Už přes čtyřicet let se mohou celé generace čtenářů ponořit do Herriotových úžasných příběhů plných lásky k životu a skvělého vyprávění. Jako veterinář Herriot projížděl odlehlými kouty anglického Yorkshiru, léčil malé i velké pacienty a prožíval různá dobrodružství. V knížce To by se zvěrolékaři stát nemělo potkáváme mladého Herriota, který zjišťuje, že realita povolání veterináře v rurálním Yorkshiru je úplně jiná než sterilní prostředí veterinární školy. Vesnická idyla pro veterináře totiž není tak úplně idyla. Některé návštěvy pacientů jsou srdcervoucí, jako třeba péče o velmi nemocného, starého psa, jehož pán už nikoho jiného na světě nemá, ale jiné zase legrační, jako Herriotovy pravidelné návštěvy překrmeného pekingského palácového psíka, který má vlastní večírky. Herriot se jako čerstvý absolvent musí naučit pečovat o své pacienty uprostřed zimy na těch nejodlehlejších farmách, jednat s tvrdohlavými majiteli, zmatenými kolegy a starat se o kriticky nemocná zvířata a postupně objevuje úžasnou rozmanitost a nikdy nekončící výzvy veterinární praxe se sobě vlastním humorem, soucitem a láskou ke zvířatům. Příběhy, ke kterým se budete rádi vracet i po letech.