Tohle není láska

Ze začátků mě kniha úplně nesedla. Přišla mě dlouhá a místy velmi těžkopádná. Do půlky jsem se hrozně nudila, příběh mě vůbec nebavil. Vědecký výzkum a všechny ty odborné pasáže, které k tomu patří, mě neskutečně rušily.. Rue, hlavní hrdinka, mi taky vůbec nesedla. Její chování mi připadalo nereálné a její motivace mi nebyly vůbec jasné.Ale v půlce kniha nabrala velký obrat. Eli ten ,který pro Rue z prvu vypadal jako nepřítel dosáhl svou laskavosti a trpělivosti oba do bodu kdy se probudila u obou ta pravá chemie.Jeho umění sexu a sbližování bylo tak neodolatelné ,že Rue nakonec nezbylo, než se podat jeho kouzlu a začít věřit i někomu jinému a mít potřebu být šťastná a milovaná. I zápletka kvůli pomstě mě nakonec vtáhla do děje ,že jsem byla ráda,že jsem vydržela a dočetla.

Ali Hazelwood jsem si hodně oblíbila. Její knihy jsou jiné, chytré a většinou mají takovou tu nenápadnou, ale krásnou romantiku, která mě prostě baví. Nejvíc mě zatím chytl Šach a mat – i když vím, že to není zrovna nejpopulárnější volba, u mě vede. Baví mě i její doktorandské romance jako Hypotéza lásky. Tohle není láska ale šlo úplně jiným směrem. A i když to nebylo vyloženě zklamání, musím říct, že jsem od Ali čekala něco jiného. To “něco”, co mě na jejích knihách vždycky nadchne, tady prostě chybělo. A naopak – bylo tam něco navíc, co už na mě bylo moc. Konkrétně ta velká dávka erotiky, která podle mě úplně přebila ten typický hazelwoodovský šarm. Nechápu, co autorku vedlo k takové změně stylu, když ta její jemná romantika funguje tak skvěle. Tohle bylo na mě trochu přestřelené.