Věk autoritářů

“Demokracie je jako tramvaj. Vezete se v ní, dokud nedorazíte do cíle. A pak si vystoupíte. (R.T.Erdogan) Gideon Rachman, dlouholetý zahraničněpolitický komentátor Financial Times nebo listu Economist sepsal své postřehy ze zemí “vládců silné ruky a v knize tak spojuje a dopodrobna popisuje způsob vlády populistických autoritářů a nacionalistů, jejich vztahy, způsob myšlení a následky jejich vlády pro celý svět. Ukazuje co mají společného Putin, Trump, Erdogan, Orbán nebo Johnson. Nezapomíná ani na Bolsonara v Brazílii nebo Módího v Indii. I přes odlišná kulturní a geografická prostředí mají tito populističtí vůdci mnoho společného. Kult osobnosti, velká slova a lehká řešení náročných problémů, na které mnoho voličů slyší, úpravy ústavy k vlastnímu obrazu a nedotknutelnosti, ovládání médií, zamlčování zdravotního stavu a zbavování se odpůrců - ať už politicky nebo fyzicky. Popravdě je to čtení, které by mnoha voličům po celém světě otevřelo oči. Už od úvodních vět je to jedna velká deprese a zároveň dobře psaný a konstruovaný text člověkem, který osobně sledoval politické dění od Bílého domu po Peking. Bohužel záleží jestli tohle voliči chtějí slyšet nebo raději uvěří velkým slibům, autoritářství a “boji proti elitám a taky záleží jak silná je demokratická základna každé země včetně té naší, kde populisti tentokrát nevyhráli jen o fous.