Městečko Auvers-sur-Oise, dnešní okrajová čtvrť Paříže, 27. července 1890 navečer. Klopýtající Vincent van Gogh se vrací z pole, kam obvykle chodívá malovat. Ale tentokrát je něco špatně. Potácí se a drží se za břicho, smrtelně zraněný. Vrací se do svého pokoje v hostinci pana Ravouxe, kde o dva dny později před zraky svého bratra Thea umírá. Vincentovými slovy „Zranil jsem se v polích…“ všichni rozumí, že se pokusil o sebevraždu, a tak to zůstalo zaznamenáno i pro další generace. Ale bylo tomu skutečně tak? Marianne Jaeglé a nabízí překvapivě jiný pohled: Co když se známý malíř nepokusil zabít? Co když ho postřelili? Životopisný román Vincentův poslední obraz na základě studií uznávaných historiků Stevena Naifeha a Gregoryho Whitea Smithe rekonstruuje poslední dva roky van Goghova života a podobně jako film S láskou Vincent z roku 2017 zpochybňuje zažité teorie o jeho tragickém konci. Marianne Jaeglé ale ve své knize nepodává suchý výčet událostí, naopak čtenáři zprostředkovává jak vnější okolnosti Vincentova života, tak i niterný vhled do jeho duše. Čtenář se ocitá ve Vincentově kůži, pociťuje jeho křivdy a nepochopení, zažívá jeho extázi, ať už z barev nebe, pole, květin či jižního slunce, nebo z autentických drobností všedního života. Autorce se podařilo jakoby mimoděk popsat stěžejní van Goghova díla, jen pár slovy dokáže zhmotnit slavné obrazy včetně jejich předlohy. Stejně tak jednoduše zachycuje třeba i Vincentův komplikovaný vztah s Paulem Gauguinem, který s ním několik týdnů pobývá v jeho žlutém domku v Arles, ale nakonec narychlo odjíždí a zklame všechny Vincentovy naděje ohledně kolegiálního partnerství a vybudování malířské školy. Nový pohled na univerzálně známý příběh tak přináší průlom ve vnímání osobnosti slavného malíře. Bortí představu šílence s uříznutým uchem a přibližuje Vincenta van Gogha jako citlivého, plachého, asociálního člověka, výjimečného génia, umělce nepochopeného dobou a osamoceného uprostřed společnosti plné předsudků.