Za devatero mlhovinami

Knížka mě zaujala názvem, tak jsem si říkala, že to bude dobré. Ale nějak mě to úplně nenadchlo. První příběh byl celkem zajímavý, ale něco mi tam chybělo. Další dvě povídky vůbec nebavily. Takže hodnotím jako průměrné čtivo.

Útlý svazek se skládá ze tří povídek, a já si hned na počátku neodpustím výtku: to si Jeroným Podivný nezaslouží plnohodnotný rozsáhlý román? Ta byla řečnická, protože samozřejmě ano. Obzvlášť na adresu první povídky bych mohla lamentovat dlouze, protože naznačenému příběhu by slušelo podstatně širší rozvedení motivů od ďábla uvězněného v kryptě přes podezřelou postavu mentálně zaostalého Ruperta či divoké obsazení/osvobození kláštera až po srážku Jeronýma se všemi podivnostmi vesmíru. Jinak ve sbírce velmi povedených kousků se mi tento líbil nejvíc, hodně jsem o něm a Jeronýmových osudech musela přemýšlet. I na kratinkém rozsahu se autorce podařilo mistrovsky zachytit atmosféru, spletitý děj, vykreslit postavy a životaschopné dialogy. Jak jsem si v průběhu čtení říkala, proč vlastně arcidémon věnuje Jeronýmovi takovou pozornost, tak mělo vše logický a naprosto uvěřitelný, dobře podaný důvod. V druhé povídce se opět odehrává zkáza jednoho ze světů, přesněji řečeno jistého druhu jeho obyvatel, a upřímně trochu jsem se trápila. Nejsem zrovna militantní povaha a setrvalé válčení, strategie, taktiky, špionáž a vojenské manýry mi úplně nevyhovují. Padoucha jsem tipla na první dobrou, ale konec mě překvapil a můj názor na příběh hodně vylepšil. Autorce se tady podařila výjimečně sympatická a charakterní ženská postava, což není úplně běžné. Ovšem detektivku bych si užila víc. Třetí a poslední příběh jede v obvyklém schématu ostouzený, týraný jedinec se zvláštními schopnostmi, který se z neblahého područí vymaní a prokáže své kvality. Opět bych mohla skuhrat, že bych si zrovna u tohoto příběhu vychutnala širší kontury a bohatší dějové kličky. Takto se vše řítilo po přímé trati a neužila jsem si to tak, jak jsem u autorky zvyklá. Protože všechny ostatní složky, jak už bylo výše řečeno, zase fungují na sto procent. Když zhodnotím celou sbírku dohromady, vyvolává ve mně stesk po Jeronýmovi a obavu o osud Metaprostoru, takže mě vyloženě chytila za srdce. Jedinou opravdu vážnou výhradu mám vůči obálce. Ten ovíněný, přitrouble působící barokní šlechtic má představovat Razziela? Jako vážně? Ale jinak vřele doporučuji.