Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra

Pokud se motáte kolem počítačových her a nebo je dokonce vyvíjíte, tak ta kniha pro vás bude úkaz. Nejen, že se to celé točí kolem několika herních vývojářů, ale navíc hry tam hrají (heh) v podstatě jednu z hlavních postav knihy. Ta klame navíc tělem a začíná jako každá dobrá hra tak, aby hráče nezahltila, pomaloučku, polehoučku v podstatě jako obyčejná romanťárna. Postupně se ale překlápí do více poetické a dramatické roviny. Vývoj je zde vyobrazen lehce zromatizovaný, ale má vše: vývoj z kreativního pnutí, vývoj kvůli slávě a penězům, vývoj kvůli umělecké představě, vývoj kvůli moci. Hry jako únik z reality do lepšího světa, který máme pod kontrolou, hry jako léčení se z bolavého dětstvi a svých vlastních komplexů, hry jako prostředník mezi přátelstvím a rivalitou. Dlouho se mi nestalo, že jsem si zaznamenával odstavce v beletrii, žádná odborná kniha, kde by se to dalo čekat. Některé hlášky a spojení vyprávění příběhu skrz hru mi přišly neokoukané a navíc funkční, žádná rádobyumělecká křeč, kdy forma vítězí nad obsahem. V této knize jsou hry součástí života, život zas součástí her.

Příběh o přátelství Sadie a Sama a jeho proměnách od dětství až do dospělosti na pozadí jejich společné vášně - hraní videoher. Autorka se zaměřila na generaci 70.let vyrůstající v USA. Poprvé se potkají v nemocnici v roce 1987 a aniž to Sadie tuší, svou společností v podstatě zachrání Samymu život, nebo alespoň duševní zdraví. Dlouhý pobyt v nemocnici si zpestřují hraním her na konzoli Nintendo, která je dokáže přenést za hranice běžné reality, usnadní jim začátek vztahu a pomáhá ho upevňovat. Zčistajasna se ale jejich cesty rozejdou. Po dlouhých letech se opět náhodně potkávají a jakoby nebylo nic jednoduššího, navážou na dětské přátelství, tentokrát obohacené o možnost společné tvorby. Brzy si uvědomí, jak skvěle jsou na sebe napojení a jak dokážou být silní jako tým. Po prvních úspěších ale přicházejí i pády, začínají se projevovat vlivy dalších zainteresovaných osob, rozdílné pohledy obou hlavních aktérů, vzájemné nepochopení, tvoření si vlastních domněnek, které vede až k narušení vztahu. Autorka zkoumá přátelství jako takové, jeho sílu a jeho proměny v čase a na pozadí náročných životních situací. O řadě událostí se dozvídáme retrospektivně, jako čtenáři máme možnost nahlédnout do hlav hlavních hrdinů a poznat jejich motivace, které zůstaly před okolím utajeny. Zároveň dostáváme pozvánku do odlišného kulturního prostředí - Sam (stejně jako autorka) má korejsko - židovský původ a se svou babičkou a dědečkem bydlí v Koreatownu - Korejské části Los Angeles. Co někdo může brát jako obohacující zkušenost, je pro druhého bohužel zdrojem nenávisti. Setkáme se tu tedy i s tématy jako rasismus, homofobie, ovládání, násilí ve hrách a násilí obecně. Z knihy přímo čiší nadšení pro hraní a hráčskou komunitu. Nejdeme zde mnoho odkazů na existující hry, herní vývojáře a firmy, specifický jazyk, tomuto principu odpovídá i grafické zpracování obálky a členění knihy do kapitol. Zároveň se nabízí srovnání procesu hraní her, kdy má hráč k dispozici vice životů, možnost začít nanovo, eliminovat chybná rozhodnutí a využívat zkratky, se skutečným životem, který máme všichni jen jeden. Kniha se mi velmi líbila, nebylo to čtení na jedno odpoledne, některé pasáže (začátek knihy) se čtou lépe, nad jinými je třeba přemýšlet, postupovat pomaleji, nebo se k nim vracet. Každopádně doporučuji.