Povídky v knize byly poměrně krátké a já si je dopřávala každý večer před usnutím. Některé mne bavily samozřejmě více, jiné méně, u některých jsem vraha odhalila, u některých ne. Způsob, jakým byly napsány naprosto jednoznačně odpovídá stylu Agathy Christie. Jsou to takové ty poklidné povídky, které hřejí po duši, kde vraždy nejsou příliš krvavé, ale za to krásně promyšlené. Motivy jsou lidské a hlavní hrdinové jsou neskutečně chytří, že nám nezbývá, než před nimi smeknout klobouk. Vůbec nechápu dedukce slečny Marplové. Já si můžu lámat hlavu sebevíc a její vysvětlení mě zkrátka nikdy nenapadne! Osobně nejsem zrovna povídkový typ. Mám ráda, když je detektivka skutečně dobře propracovaná, promyšlená, když se s hrdiny sžiji. U těch povídek, které jsou kratší, nemám tak úplně čas a prostor si vytvořit k hrdinům vztah. Než se nadáte, je konec. To mi tak úplně na knize nesedlo. Bylo to jako z rychlíku. Děj se rychle rozvinul a ještě rychleji vysvětlil. Kolikrát mi to ani mozek nebyl schopen pobrat. Ocenila bych, kdyby povídky byly trošku delší. Takhle jsem měla spíše dojem, že si autorka psala náměty na své další knihy a někdo jí je vydal jako povídky. Kdyby je autorka rozvinula, asi bych si čtení užila trošku více. Ale tohle je čistě subjektivní názor někoho, kdo povídkám neholduje. Přesto však knihu hodnotím dobře. Mám ráda tu dobu, ve které příběhy vznikly. Je to takové milé, nenásilné – i když se tam samozřejmě nelítostně vraždí, tráví a krade. Jestli máte rádi Agathu Christie, určitě vás kniha nezklame. Každá povídka je originální a byla radost je číst, i když bych ocenila jejich detailnější zpracování. Tempo povídek bylo skutečně rychlé, ale jinak to prostě nešlo.