Dobytí Granady je druhá kniha od autora, kterou jsem četla a je znát, že přestože se drží svého typického rukopisu, autorsky vyzrává. Lukáš v knize smiřuje nesmiřitelné-tři náboženství žijící na poměrně omezeném prostoru, ovšem je historicky přesný a umně pracuje s prameny a reáliemi. Postavy velkého historického příběhu jeho rukou ožívají a ač může jejich chování někdy vyznívat poněkud stereotypně, vybarvuje jejich vnitřní svět, který rozhodně není černobílý. Ostatně cit pro psychologii postav jsem obdivovala už v autorově prvotině. Knihou se vine protiválečná linka zdůrazňující zbytečnost války a snahu o klidné soužití bez náboženských i jiných sporů, protože jsme všichni jednoduše lidmi. Autor v knize vdechl příběhu dobytí Granady život.

Rozšířil jsem si obzory a navnadil se na cestu do jižního Španělska. Konec islámského emirátu a završená reconquista na celém Pyrenejském poloostrově, soužití židů, křesťanů a muslimů, boje o moc, fungující trh s otroky, ale také lidské příběhy a letící kometa zvěstující konec staletého panování muslimů nad touto částí Španělska.