Svět mi je dlužný

Knihy Evy Urbaníkové čtu ráda. Její tvorba se točí kolem námětu o ženách, jejich vztazích, životních kotrmelcích i životních výhrách a je samozřejmě určena především ženám. Tentokrát je v centru veškerého dění Denisa. Je to poměrně nesympatická a sebestředná mladá dáma, která by chtěla být š'tastná (což o to, kdo by nechtěl být šťastný?), ale vidí jen sama sebe a nevidí ani to štěstí, které má kolem sebe. A tak si ani neví rady, co se svým životem dál... a zatím neví, že to štěstí je třeba hledat i v každodenních maličkostech, které nám někdy připadají tak zoufale samozřejmé.

Velmi ale opravdu velmi nesympatická hlavní hrdinka, ufňukaná, sebestředná, sobecká. No ale i takové žijí mezi námi. Napadá mi rčení o božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě. Snad jen v tomto případě zasahl osud až moc krutě.