Detektiv Jane nijak nezaostává za svými mužskými kolegy, úplně si ji dovedu představit jako parťačku Steva Carelly. Kdo si oblíbil McBaina, určitě nebude zklamán. Harrisová ve svých knížkách dokazuje, že napínavý příběh lze napsat i bez obsáhlých krvelačných scén.

Vyřešení případu, nebo spíš případů (?), v tomto díle mi přišlo mnohem zajímavější než v tom předchozím díle. Narozdíl od předchozího dílu tu je i menší překvapení ohledně pachatele. Nicméně mám pocit, že první díl se mi četl tak nějak lépe a bavil mě víc než tento. Ne o moc, ale o trošku. Co se týče osobního života Jane, je mi trochu proti srsti, i když chápu, že vášeň je vášeň a láska je láska, jak už jsem psala minule, ale věšet takhle bulíky na nos své ženě, která mi dala i úžasné děti... Ale beru to tak, že ta Hackova žena to bez tak ví, a možná dělá to samé, když mají vztah bez lásky a jen kvůli dcerám. Ale i tak, to, jak vodí za nos i ty jeho dcery. Ne, prostě vnitřně cítím, že se mi to příčí a scény Jane s Hackem čtu co nejrychleji, abych je měla za sebou. Samozřejmě vím, že je to jen vymyšlený příběh, ale čteme knihy také proto, že nám připadají tak opravdové a máme z nich nějaké emoce. A koneckonců - jak bych se zachovala já, být v kůži jednoho z nich... Pokračuji dalším dílem a potom se pustím do dalších dílů s bývalou jeptiškou, která mi je sympatičtější než Jane.