Ella & Kandinský

Krásný a barvitý příběh je napsaný čtivě a přitom ukrývá všechny podstatné skutečnosti . Dotýká se nejenom samotného života umělců, ale taky složité dobové situace v Evropě. V některých okamžicích už jsem měla na Kandinského vážně zlost a vadilo mi, jak se Ella v tom vztahu trápila. Vlastně trpěla, to je přesnější výraz... Měla však přesto všechno veliké štěstí , že jí osud poslal do života skvělého a empatického partnera Johannese Eichnera. Po jeho boku mohla Ella naplnit svoje sny, až na ten nejniternější, sen o mateřství.

Přiznám se, že zpočátku mě kniha trochu zklamala. Komentáře přede mnou už něco naznačují - zprvu jsem měla pocit, že čtu červený románek, ale postupně se mění jak obsah, tak i styl vyprávění. Dozrává jak autorka knihy, tak hlavní postava Ella, takže pokud se přehoupnete přes rozpačitý začátek, máte vyhráno. Kritické poznámky na adresu profesora K jsou namístě; i jeho postava se v průběhu děje (a času) vyvíjí, bohužel nikoli k lepšímu. Situace, v níž komunikace s Ellou probíhá výhradně prostřednictvím právní kanceláře, vypovídá o tomto umělci zcela jednoznačně a vyznívá pro něj značně nelichotivě. O to lépe vychází z pomyslného měření charakterů Ellin budoucí životní druh, Johannes Eichner. Jeho komentáře Elliných obrazů čtenářům alespoň částečně zprostředkují chybějící reprodukce malířských děl. "Jestliže je život vršením událostí a zážitků, haldou navyšující se od země - našeho narození - až k nebi nad námi, pak je nepochybné, že to, co se nachází na spodku hromady, se musí rozkládat podobně jako slupky ovoce či zeleniny ve spodní vrstvě kupy kompostu na zahradě. Takže se nestáváme prachem až po smrti, říká si Ella. Naše mládí už je zetlelé. A kdo dokáže uvěřit v nebe?"