Vrby

Úžasný strašidelný příběh staré školy z pera úžasného Algernona Blackwooda jsem četla od začátku do konce se zatajeným dechem. Skvěle vykreslená temná atmosféra, měnící se nálada a napětí hlavních postav, všudypřítomný plíživý děs a strach z neznámého - jako bych tam byla chvílemi s nimi. Vůbec se nedivím, že H.P.Lovecraft tohoto vynikajícího autora nepokrytě obdivoval a myslím, že otisk jeho způsobu psaní lze přečíst i v jeho vlastních tajemných příbězích. Vynikající !!!

Přes 100 let stará knížka, spíš knížečka, překvapila. Přišlo mi to tak působivé, skoro současné, komorní příběh dvou osamocených „vodáků“ versus příroda se všemi jejími tajemstvími a záhadami. Postupně budovaná atmosféra tajemných, strašidelných říčních ramen a vrbami zarostlých písčitých ostrůvků Dunaje. A stupňující se pocit obklíčení, ohrožení… Působivost novelky zvyšuje novodobý moderní překlad (velké plus!) a taky tajemné ilustrace Jana Híska (vydání Vyšehrad 2018). * „Díval jsem se na pustinu divokých vod, pozoroval jsem šeptající vrby, naslouchal jsem ustavičným úderům neúnavného větru, a všechno dohromady, každý z těch jevů svým vlastním způsobem, ve mně vyvolala pocit podivné tísně. Zejména za to však mohly vrby, protože spolu neustále brebentily a hovořily, občas se zasmály, někdy pronikavě vykřikly, občas vzdychly – ale to, kolem čeho tropily takový povyk, patřilo k tajnému životu veliké planiny, již obývaly, a bylo to zcela cizí světu, který jsem znal, nebo světu divokých, avšak vlídných živlů. Vrby mě nutily uvažovat o zástupu bytostí z jiné úrovně života, možná zcela odlišné evoluce, diskutujících o tajemství, jež znají jen ony. Pozoroval jsem, jak se všechny neustále pohybují, podivně potřásají velkými hustě porostlými hlavami a otáčejí nesčetnými listy dokonce i tehdy, když vítr ustal. Pohybovaly se o své vlastní vůli, jako by byly živé, a jakousi nevypočitatelnou metodou se dotýkaly mého pronikavého smyslu pro hrůzu.“ * Pozn.: Při četbě jsem si mimoděk vzpomněla na dávno a dávno čtenou knížku J. Verna Lodivod dunajský, která líčila obdobnou pouť po toku Dunaje a jeho krásy, i když samozřejmě zase úplně jinak. A zatoužila spatřit ten ztracený tajemný říční ráj…