Zapomenutý klíč ke štěstí

Ano, dotýká se reálného bolestného tématu, ale tady je zvolena velmi mírná verze (nadšení z kloboučku o kterém neví že je její, věčné otázky KDO JSI a KOLIK MI JE apod.), což ne zcela vykresluje skutečnou podstatu této nemoci. Trošinku spoiler: ona (=nemocná Nancy) jde s vybouleným kloboukem, hledá rukavice, sundá klobouk, rukavice v něm najde a je mile překvapena - to ji takhle ten nevlastní syn nechal jít veřejně ?!!!!!!!!!!!! Smrt s rachejtlí v ruce? To snad ne. Lásková linie? Rozsek totální. Nechtěla jsem aby to takhle skončilo. Schůzečky pisálků a rozebírání literárních rádoby děl a textů? To mě nezajímalo. Největší demence? Její snové představy. Ukázka: Kamarád jí nedávno vrátil klíče od kola, které patří jejímu navrátivšímu se příteli Markovi. Ona mu tedy tyto klíče teď dává, za což jí on poděkuje. Ona je nas*aná. Čekala jinou reakci! Čekala toto: "Přestavovala jsem si, jak se se mnou ruku v ruce rozběhne dolů z kopce pro svůj bicykl, bude se na něm hned chtít projet, obkrouží blok kolem Swains Lane a nakonec si mě posadí za sebe a vyrazí se mnou na projížďku. Přesně takhle se podle mého měl zachovat." Tak uznejte. Když má někdo tyhle představy, není divu že nakonec skončí sám protože čeká debilně nereálný věci žejo. Jenže jak už to bejvá, lásečka zvítězila a štěstíčko prostě došlo dvou šťastných srdíček a prostě tyvolezabilotovšeckotakžemětonebavilo. Čtivý to bylo. Jedna hvězda za obálku.

To bylo moc fajn. Sice hodně předvídatelné, ale tak už to u romantických příběhů chodí. Líbilo se mi propojení s vážným tématem - onemocnění Alzhaimerem.