1913 Co jsem ještě chtěl vyprávět

Ďalší vynikajúci kúsok z pera Illiesa. Musím priznať, že knižky od tohto autora som čítala tak trochu opačne. Najprv "Lásku v čase nenávisti" a až následne túto knižku. Odporúčam čítať v časovej postupnosti, keďže osudy mnohých postáv na seba nadväzujú. Celkovo žasnem nad týmto autorom, koľko práce ho musela stáť príprava tejto knižky. Respektíve ktorejkoľvek z jeho kníh. Jednotlivé príbehy, črty a bonmoty nám podáva s ľahkosťou sebe vlastnou. Ešte si aj zažartuje. Moc sa mi to páčilo a hodnotím 5-timi hviezdičkami. Právě v těchto dnech mnichovský spisovatel Eduard von Keyserling, rozleptávaný syfilidou, toužebně vzpomíná na svou spisovatelskou činnost a povzdychne si: „Kdyby tak přece jen existovaly korekturní obtahy - říká se tomu tak, že ano -, korekturní obtahy života ...“ "Neurastenie - kouzelné slovo roku 1913 - byla něčím mezi syndromem ADHD a vyhořením, báječně nedefinovatelným pojmem pro jakoukoli psychickou nevolnost či nervovou chorobu, takže lékaři tuto diagnózu stanovili nejenom Kafkovi a Rilkovi, ale také Robertu Musilovi a Egonu Schielemu - a samozřejmě jakbysmet všem velkým trpícím ženám roku." "Poté začne malovat svůj vlastní portrét ženy. Pojmenuje ho "Žena v košili sedící v křesle". Jenže Evu v něm nepoznáme. Vidíme jen pohlavní orgány. Evina špičatá ňadra, jež připomínají plastiky primitivních národů, Picasso zdvojí. A tak potom pláče i Eva. I ona byla na prvních studiích k obrazu zprvu ještě vidět, ale pak jaksi zmizela. Není žádná radost být ženou kubistického malíře." "Podle pruského výnosu o dopravě motorovými vozidly nesmí automobily uvnitř uzavřených obcí překročit rychlost jízdy patnáct kilometrů za hodinu. Věk zrychlení, tedy roku 1913, začal na prvním rychlostním stupni."

Tento typ literatury mě baví. Je třeba si zvyknout na roztříštěnost.