Smrtící bílá

Stejně jako Rowlingová umí psát skvělého Harryho Pottera pro děti a mládež, tak se jí vede psát i detektivky pro dospělé. A L E tady si myslím, že kniha osloví spíš ženskou část čtenářů. Robin se snaží vydržet v manželství, ale stále víc sleduje, s kterou ženou Cormoran právě žije, stále víc myslí na jeho polibek a totéž se děje s Cormoranem. 700 stran rozvíjení vztahů a jiskření, ale taky napínavá detektivní práce, kdy má Strike stále "nutkavou touhu zjišťovat, řešit a znovu nastolovat pořádek mravního vesmíru". Mně se to ale líbilo. Rowlingová je skvělá vypravěčka, čtení jsem si užila a těším se na pátý díl.

„Tak tady máš lekci ze života vyšších vrstev: Jejich děti si škrťte, jak je libo, ale v žádným případě jim nesahejte na koně.“ Kdyby se Joanne Rowlingová vykašlala na romantickou linii mezi Cormoranem a Robin, byl bych mnohem šťastnější. Nejde o to, že bych jim nepřál štěstí, ale ty tanečky, které kolem nich autorka dělá, jsou dějově asi tak zajímavé, jako zvraty v latinskoamerické telenovele. Trpí kvůli tomu detektivní linie vyprávění, jež postupně ztrácí a zas nabývá na důležitosti, čistě podle toho, jak zrovna vyžaduje scénář. Přitom konstrukce zločinu není marná, jen se na těch sedmi stech stránkách zbytečně šmodrchá a v důsledku působí skoro až nuceně. Navíc není ani moc jasné, jak jsme se z bodu A (začátek) dostali až k bodu B (konec). Říkám to nerad, ale Harry Potter šel spisovatelce o dost lépe. Tam dokázala zaujmout originálními nápady i perfektně rozehranými vztahy. Zato pod pseudonymem Robert Galbraith nabízí, z mého pohledu, jen šedivý průměr. Třebaže perfektně napsaný.