Hráč

Megalomanské galaktické vize z předchozího dílu jsou ty tam. Příběh se posunul a z událostí celogalaktického významu se a soustředí na jednoho zdánlivě nedůležitého protagonistu, muže, hráče všemožných her. Příslušníka poněkud dekadentní, přesto dominantní Kultury. Kultura je zde jednoznačně v roli klaďasů, dokonalá budoucnost lidstva, až podivně komunistická, nikdo nemusí pracovat a každý má vše co potřebuje, dokonalá progresivní utopie. Lidstva bez odpovědnosti, bez starostí – nekonečná party. Lidské společenství je řízeno umělými inteligencemi, ne však v dystopickém smyslu. Lidé jsou svobodní, umělé inteligence jsou stejně tak svobodné a mají svá nezcizitelná práva, např. svobodu rozhodnutí, právo na soukromí a vše další co běžně známe. Pouze Kontakt a zejména Zvláštní okolnosti si užívají trochu té staré dobré rizikové práce, pocitu zdrcující odpovědnosti, rizika neúspěchu, zranění a smrti. Protagonista je zverbován právě jednotkami Zvláštních okolností k turnaji ve zvláštní hře v Azadské říši, dále viz anotace. Azadská říše, jak už to bývá, je říše záporáků, zpátečnická, s dávno překonanou hierarchickou strukturou, materialistická a zejména utlačovatelská, zkrátka inkarnace zla v očích každého progresivce. Člověk by v ní skoro viděl jeden nejmenovaný západní stát současnosti. Možná používám až příliš politický slovník k popisu „obyčejné“ SF knížky, jenže text a autor k tomu vážně svádí. Narážky na kapitalismus vs. komunismus, tradicionalismus a liberalismus jsou v textu „na každém rohu“. Tím neříkám, že je to špatná knížka. Autor je/byl známý progresivec, přesto umí psát a čtenáře zaujme. Příběh je zajímavý, protagonista si mě rozhodně získal. Části popisující hru a politickou situaci Azadské říše patří k vrcholům knihy. Samotný závěr je celkem jízda. Neméně zajímavé jsou některé nápady, zejména možné genetické modifikace lidstva. Přes nepopiratelnou čtivost a celkovou zábavnost souhlasím s komentářem níže, předchozí příběh z univerza Kultury byl přece jen o kousek zajímavější.

Po delší době kniha, která mě opravdu oslovila. Střet dvou civiliazcí, který se neodehrává ve vojenské, nýbrž kulturní rovině je dosti atypickou myšlenkou na to, aby vzbudila mou pozornost. Hraní Azadu do určité míry připomene Enderovu hru (i různými intrikami) a já byl naprosto spokojený.