Bratři Lví srdce

Nejlepší kniha v mém životě. Pokud milujete svého bratra tak jako já bude se vám líbit.

Knihu jsem poprvé četla na prvním stupni základní školy, od té doby uplynulo už hodně času. Vzpomínám si, že se mi příběh o dvou bratrech, Jonatánovi a Karlovi Lví srdce, líbil, ale už jsem si ho moc nepamatovala. Na knížku jsem několikrát narazila v knihovně, a proto jsem se pustila do čtení znovu. Příběh je dobře vyprávěn a lehce se čte. Je to pohádka s dobrým koncem, zlo je poraženo (za oběť padnou i kladní hrdinové - např. Matyáš a Hubert), ale má to velký přesah – je to o životě po životě, o vztazích a o odvaze. Moc se mi líbil bratrský vztah, byla z něj cítit láska, pevnost a blízkost. Mladší Suchárek vzhlížel ke staršímu Jonatánovi, a ten ho ochraňoval. „A seděl jsem vedle něj, držel jsem ho za ruku a cítil jsem, jak je silný a hodný a že nic není vlastně tak nebezpečné, když je se mnou.“ (str.159) A taky bylo ukázáno, že i kluci pláčou, a je to dobře! I já měla u některých scén na krajíčku. „Neplač, maminko! Uvidíme se v Nangijale!“ (str.15) Tohle mě jako maminku dvou malých dětí zasáhlo. „A pode mnou byla taková hloubka, že se mi zatajil dech. Jestli skočíme, bude jisté, že se do Nangilimy dostaneme oba. Žádný z nás nebude muset být sám, trápit se, brečet a mít strach.“ (str.158) Oblíbila jsem si i postavu dědečka Matyáše, a Pírka s Hromem. Zajímavé byly černobílé ilustrace Františka Skály ml., které někdy působily ne jen tajemně, ale i trochu děsivě. Četla jsem vydání z roku 1992 bez autorského komentáře, po přečtení jeho části v komentáři zde na databázi dostal konec příběhu hlubší význam (vyvolal ve mě ještě hlubší pocit), než jsem z něj měla po dočtení. Rozhodně doporučuji k přečtení, nejen malým, ale i velkým.