Nadácia a impérium

Proroctví se naplnilo a Říše se rozpadla, avšak Nadace dál plní Seldonův plán, jak zkrátit dobu temna, ovšem nikdo nepředpokládal, že na scéně se objeví Mezek, mutant, který může vše zvrátit. Druhá část fantastické série o Nadaci. Tentokrát oproti prvnímu dílu jsou zde jen dvě delší povídky, které pojednávají o jednotlivcích a jejich ambicích o ovládnutí vesmíru. Nadaci považuji za kultovní dílo v oblasti sci-fi

Druhý díl Nadace je myslím víc určený pro mládež, nežli díl první, dále se tu objevuje ženská hrdinka a romantická linka. Hlavní motiv se ovšem nemění, pozorujeme kypění světa lidí v kotli předurčenosti téměř biologického typu - což nás zarazí méně, pokud zohledníme, že Asimov byl biochemik. Strašidelné mi připadá, že se tu na jednom místě pan autor opět vyrovnává zároveň se Starým zákonem i s marxistickou filosofií, aby nám do toho nově vyprávěl pohádkový příběh o lásce k jedné nevěstě. Strašidelné, no, jaký génius musel autor být, aby bylo toto možné? (A chvílemi je to všechno i skrytě vtipné, když si například jeden z hrdinů neodpustí poznámku: "Přeci nemůžeme ohrozit Říši tím, že zabijeme jednoho člověka." Kterého mohl myslet, že? Nebo generálovo prohlášení: "Přijímám tu výzvu! Bude to zápas věčného odkazu proti pevné vůli." Ačkoli jsou ty věci hrozné, musela jsem se smát.) Ano, je to pozoruhodná kniha. Jedna z věcí, které mne na tom baví, je, že pan Asimov není jednoznačný ve svých výkladech o lidstvu a dějinách. Nechává čtenáři dost prostoru, aby si věci domýšlel posvém... Půjdu si přečíst další díl, jen chci ještě dodat jeden citát, kde autor mluví za jednoho svých hrdinů, ale myslím, že velmi silně také za sebe samého: "To, co vím, je výsledkem dvou náhod. Náhody, že jsem se narodil jako syn svého otce, a toho, že jsem se narodil jako obyvatel své země."