Ustláno na betonu

Jo jo, ono to dospívání není jednoduché a s lehce přístupnými drogami všude kolem už vůbec ne. Příběh je o životě dospívajících, nechává nahlédnout do jejich myslí, popisuje citové smrště prvních lásek. Velmi dobře jsou zachycené emoce dívek. Děj knihy není nijak bohatý, nejlépe jej vystihuje následující citát: "Nejvíc toho lidi mně podobní zažijou, když pijou. A pijem hodně... Jsme normální děti, znuděný všedníma událostma. A tak se těšíme na každou blížící se párty, domlouváme ji, plánujeme, pak vyrazíme, zřídíme se jako psi, děláme možný i nemožný, a pak to až do další akce probíráme, řešíme a prostě tím žijeme." To je vše, o ničem jiném to není. Je vidět, že to autorka psala velmi mladá, občas překračovala hranice reality. Po takovém množství alkoholu, které vypijí její sedmnáctileté hrdinky za večer, by ve skutečnosti nedokázaly stát ani mluvit. Profesoři na střední škole zpravidla ani na lyžáku netolerují alkoholem naprosto sťaté studenty. V malých městech u nás nejezdí tramvaje (velikost beru z pohledu naší země, ne měřítkem světových metropolí). Tato kniha je spíš YA literatura, mnoho dospělých bavit nebude. Doporučila bych ji mladým dívkám, tady se mají možnost vidět tak nějak "zvenku". To není z mé strany nadřazená kritika, něčím podobným jsme kdysi prošly všechny ;-), i když toto je extrém a moje generace to zvládla bez drog. A když už jsme u těch drog, tento příběh je psaný tak, že nejen od drog neodradí, ale naopak někdo možná po přečtení zatouží vyzkoušet jaké to je šňupnout si... Konec knihy příběh trochu shazuje, nehodí se sem, zjištění kdo je Sandra sem nesedí, celé to hází do jiného žánru. Chtěla jsem dát 3*, ale i když to dějově není žádná pecka a není to na doporučení, emoce jsou zachycené výborně a je to tak čtivé, že 1* přihodím.

Většina z nás si nejspíš už prošla obdobím dospívání, kdy je všechno buď extrémní hype, anebo totální depka. Emoce jsou umocněné a všechno to s náma uvnitř i navenek prostě cloumá. Hlavní "hrdinka" Šárka je místy otravná jak muchomůrka, ale kdo je v pubertě v pohodě, že jo. V druhé polovině začíná děj ztrácet na dynamice. Knížka by si zasloužila osekat o nadbytečné a opakující se pasáže, které děj nikam neposunují ani ho nerozvíjí. Méně je někdy opravdu více. Podle názvu titulu jsem očekávala drsnější průběh. Popravdě jsme si ani nevšimla, že se jedná o YA, ale oproti jiným knihám tohoto žánru mi nepřišla tak plochá. Šárka na mě působila jako taková emoční kopie Avril Lavigne. Když si pustíte písničky z jejího prvního alba "Let Go", věřím, že mi dáte za pravdu. A kdo že je to sakra ta Sandra?