Z čeho je den

Knížka od neznámé české autorky začíná na dovolené u moře (čímž mi připomněla prvotinu P. Soukupové K moři) a hned mě zahltila několika postavami, u kterých jsem docela těžce tápala, než jsem si je správně zařadila - např. kdo je dítě a čí, kolik jim je roků, a to se dělo téměř pokaždé, když se objevilo další jméno bez upřesnění (babička, bratr). Také se skáče v čase, opět bez nějakého označení kapitol, vypravěčů, přímé řeči. Ale byla to taková hra, která mě spíš bavila (nežli vadila) a nutila mě číst dál. Hlavní hrdinka Hanka se přestěhuje do Polska za partnerem, rozvedeným otcem dvou dětí. Je mladá, hodná, ne moc průbojná, a před i po narození dcerky, se snaží zvládat soužití s "cizími" dětmi a partnerské krize. Zpětně se vyrovnává s problematickými vztahy ve svojí původní rodině, vzpomíná, přemýšlí. Bylo to zajímavé čtení, takové citlivé zachycení jednoho ženského zrání. Hodně je to o výchově dětí, o jejich povahách, starostech a potřebách. Škoda, že jsem se nedozvěděla některé další podrobnosti z Hančina života, někdy se jen tak naznačovalo. A některé situace a skutečnosti mě trochu udivovaly, i to, jak se taky dá žít.

Příběh ženy, která se vydává se svým mužem do nové země. Učí se nový jazyk, zvyky, ale hlavně se musí naučit žít s novou rodinou a s dětmi z předchozího vztahu. Musí najít sama sebe a žít život takový jaký je. Každé ráno vstát a žít to, z čeho je den. Tato kniha od české autorky získala Literární cenu Knižního klubu, tak jsem na ní byla velmi zvědavá a myslím, že má očekávání naplnila. U této knihy jsem byla ráda, že jsem si přečetla anotaci. Autorka nás hodí rovnou doprostřed příběhu bez vysvětlování. Postupně nám ukazuje různé střípky vzpomínek, myšlenek a pocitů a čtenář si z toho nakonec sestaví celý příběh. Jsou zde skvěle vykresleny rodinné a mezilidské vztahy, hlavně vztah rodiče a dětí. Bylo to silné čtení, plné emocí a pocitů. Najdeme tu životní pravdy a situace, ve kterých se můžeme najít. Celý text je hodně zvláštní. Není to plynulé vyprávění, ale různé skoky v životě. Kolikrát jsou zde jen krátké útržky a čtenář si tak musí domyslet celek. Chybí tu klasická přímá řeč, tak jsem si chvíli na text musela zvykat, ale jakmile jsem se začetla, četlo se to samo. Navíc tu jsou opravdu krátké věty, které však dávají celému příběhu dynamiku. Kniha byla rozhodně zajímavá, plná ženských emocí, které mně dokázala předat. Trochu jiná kniha, která mě však dokázala vtáhnout a zaujmout.