Místo mezi světy

Někdy v minulém roce jsem knihu rozečetla a skončila jsem asi na osmdesáté stránce s tím, že se k ní za týden či dva vrátím. Místo toho však uplynul skoro půlrok a já jsem se teď konečně dokopala k jejímu finalnímu dočtení. Nejprve jsem byla zmatená, co to vlastně čtu, neboť jsem za tu dobu pozapomněla prvotní seznámení s příběhem, ale po nějaké chvíli jsem se zorientovala k tomu zjištění, že jsem se opět ocitla v chaosu. Musím se přiznat, že mě čtení nenaplňovalo až to hrozilo k tomu, že bych ji odložila na dobu neurčitou. Pak jsem se však zmátořila a dokopala jsem se až do konce. Příběh sám o sobě je originální, ale špatně napsaný, skoro jakoby autorka chtěla stůj co stůj naservírovat co nejlepší příběh, ale moc se jí to nepovedlo. Romantická linka byla zajímavá, ale nebyla dotažená do konce. Suma sumárum takový střed mezi úspěchem a propadákem.

Já se tak moc těšila, ale tohle jsem vyloženě protrpěla od začátku až do konce. Tak do tří čtvrtin jsem vůbec nechápala, o co jde, a když jsem se do toho konečně trošičku dostala, už jsem byla tak otrávená, že mě vůbec nezajímalo, co bude dál a četla jsem jen z donucení. Nápad asi dobrý, ale tohle na mě působilo spíš jako nějaká úplně prvotní verze, zmatený soubor nápadů, na kterých je ještě potřeba dost zapracovat, aby se to celé dalo číst a dávalo to smysl. Tu romantickou linku jsem asi taky úplně nepochopila, na tom, že jedna postava tu druhou neustále sráží a dívá se na ní svrchu, mi nepřijde nic romantického. Když už nic, tak jsem alespoň doufala v nějaké epické vyvrcholení, ale ani to se bohužel nekonalo, a ač nemám ráda, když se někdo ke knihám chová ošklivě, tuhle jsem po dočtení měla opravdu chuť vyhodit z okna a zapomenout, že jsem ji někdy četla.