Born to Run - Zrozeni k běhu

A) „Každý den ráno se v Africe probudí gazela a ví, že musí běžet rychleji než nejrychlejší lev, jinak zahyne. Každé ráno se v Africe probudí lev a ví, že musí běhat rychleji než nejpomalejší gazela, jinak bude mít hlad. Je jedno, jestli jste lev nebo gazela – jakmile vyjde slunce, měli byste utíkat.“ Tak tohle je prosím příroda :-). B) „Jak to, že mě bolí noha? Protože běhání vám škodí. Proč mi běhání škodí? Protože vás z něho bolí noha.“ A tohle jsme my, lidé, sportovci, z té technicky (my si tedy myslíme, že po všech stránkách) vyspělejší části světa. C) „Pijí, jako by každý víkend byl silvestr, a nalijí do sebe za rok tolik kukuřičného piva, že v podstatě každý třetí den svého dospělého života tráví buď s opicí, nebo s kocovinou. Na rozdíl od Lance Armstronga nedoplňují Tarahumarové svou dietu žádnými na ionty bohatými nápoji pro sportovce. Mezi cvičením se neládují proteinovými tyčinkami, ve skutečnosti do sebe dostávají jen minimální množství proteinů, protože jsou živi především z mleté kukuřice doplněné jejich oblíbenou pochoutkou – grilovanou myší. Před závodem Tarahumarové netrénují, nerozcvičují se, ani se nezahřívají. Prostě dojdou ke startovní čáře, vtipkují a povídají si… A pak osmačtyřicet hodin pádí jako o život.“ A tohle jsou Tarahumarové, dle našeho názoru (viz. výše), původní a tudíž primitivnější společenství. Jsem taky „běhač“ :-) ... určitě o sobě můžu říct, že běhání je má každodenní radost , a ať chci nebo ne, musím se zařadit do skupiny B (já teda nechci, ale jiná na mě nepasuje). Zatím to se mnou teda není tak špatné, rozhovor viz. b) jsem zatím s žádným lékařem nevedla .-), ale přesto jsem si docela ráda přečetla tuhle knížku, protože tím, že se poučím, že by se třeba dalo běhat jinak, určitě nic nezkazím :-). „Na tomto pocitu je něco dokonale univerzálního a člověk musí obdivovat způsob, jímž běhání spojuje naše dva nejzákladnější podněty: strach a radost. Utíkáme, když máme strach, utíkáme, když jsme nadšení, utíkáme před problémy a běháme pro radost.“ Jak už jsem řekla, běhám pro radost, samozřejmě, že umím utíkat, i když mám strach, ale radši běhám opravdu pro radost, minimálně je to pak s větším nadšením :-). Je to radost a nadšení čistě mé vlastní, mé vlastní potěšení z pohybu, a můj vlastní dobrý pocit, takže rovnou říkám, nejsem žádný závodní ani jakýmkoliv jiným způsobem soutěživý běhač, a tak ani metody popsané v za c) ... jako jsou iontové nápoje, sledování příjmu proteinů a nejnovějších trendů ve sportovní obuvi a další podobné záležitosti, nepraktikuji, v tomhle jsem asi trochu podobná Tarahumarům ... nijak zvlášť se nerozcvičuji, ani nezahřívám, prostě mě popadne takový pocit, že teď by to šlo, nazuju boty a jdu se proběhnout, většinou to je navečer, kdy na to mám nejvíc času a tak je moje běhání spíš taková víc než fyzická, duševní očista (z nánosů každodenního náporu na psychický systém), takže opravdu jdu jen tak :-). Což znamená, že při čtení jsem toho zas až tak moc nového neobjevila, ale zato jsem si potvrdila, že můj víceméně intuitivní přístup k běhání (poslouchej své vlastní tělo, sama uvidíš, co ti dovolí) není možná vůbec špatný :-) ... a taky jsem si potvrdila, že to komerční, co je kolem toho, mě nezajímalo dosud a asi nebude zajímat ani dál. Knížku jsem tedy pojala jako nijak náročný, zato docela zajímavý a celkem příjemný dokumentární cestopis ... cesta to byla zajímavá a návštěva taky :-), a navíc mi splnila další bod čtenářské výzvy. A jedno doporučení jsem si nakonec přeci jen odnesla: „Nejlepší běžci nezanechávají stopy – není jen nadneseným příměrem, ale skutečným, konkrétním doporučením ...“

Knihu jsem si půjčil z knihovny, a než jsem ji stihl dočíst, koupil jsem si v knihkupectví svou vlastní. Jsem nepokrytě nadšen a poslední dobou je téměř nemožné vést se mnou rozhovor a vyhnout se tématu běhu, nebo knize samotné. Born to run má všechno. Silný příběh, výjimečné charaktery, krásný humor, obrovskou informativní hodnotu, filozofickou hloubku, humanistické poslání, dobrodružné i dojemné pasáže a je výborně napsaná. Obdivuju ultramaratonce. Jejich vůli, odvahu a bojovnost stavím výše než u bojovníka v ringu. Chci běhat bosý. Přátelé, čtěte a vězte, že bez pohybu není života. Mj. víte, že lidé jsou jediní savci, kteří jsou schopni udělat při běhu více kroků na jeden nádech? A víte, že je to člověku umožněno pocením? Víte, že počet běžeckých úrazu se přímo úměrně zvyšuje s cenou bežeckých bot? Víte, že v běhu na ultradlouhé vzdálenosti mohou mužům konkurovat ženy? Víte, že Tarahumarové jsou schopni na jeden zátah uběhnout kolem pětiset km? A víte, že jeden z nejlepších ultramaratonců na světe je vegan?