A láska samotná

Jsou knihy, u kterých po přečtení několika prvních vět víte, že tohle je ta pravá, dobrá literatura, příběh, který ve vás bude dlouho rezonovat. Slovinský autor zpracovává podobné téma jako ve své předchozí knize Dnes v noci jsem ji viděl - a dělá to opět naprosto precizně, za pomoci jazyka lyrického, jak jen příběh samotný dovolí a vykresluje postavy naprosto uvěřitelně a exaktně. Příběh známý tolika (dnes posttotalitním) státům o střídání moci v přelomové druhé půlce čtyřicátých let, kdy jedna totalita nahrazuje předchozí, a to za použití těchtýž prostředků fyzických i ideologických. Soukolí zlé doby semílá hned několik hlavních protagonistů,přičemž (to jediné bych snad autorovi vytkla) nejdéle setrvává vypravěčská linie u postavy mladého geodeta, líčí jeho působení u partyzánské jednotky s lehkým prokládáním vzpomínek na bývalou lásku....(asi bych osobně uvítala minimálně stejný počet stran věnovaný i jiným postavám). Tleskám i (u autora předpokládanému) závěru a trpkému vyznění knihy samotné, protože tím Jančar povýšil román na mnohem vyšší stupeň kvality, než kam by zřejmě patřil při jakémkoliv jiném rozuzlení.

Taková hodně zvláštní kniha,člověk si musí zvyknout na styl psaní.