Zatmění

David Bowie měl pravdu, když zpíval, že Homo sapiens už není k užitku. V pořadí již třináctý příběh z alkoholickým vyšetřovatelem Harry Holem, mě opět totálně dostal. Vůbec nechápu, kam na to pan Jo Nesbø chodí. Kde bere ty náměty, jak vymýšlí ty vraždy a cesty které vrah i Harry musí absolvovat, aby se dostali tam, kam chtějí? To propracování děje mě strašně fascinuje. Navíc, brutalita a způsob zabíjení, to je prostě umění, něco takového podat svým čtenářům a při tom v nich nevyvolat zvracení. Naopak, lidé vědí, že přijde něco zlého, něco krvavého, něco, co vám zvedne žaludek, a přesto tyto jeho příběhy čtou. A já jsem rád, že patřím mezi ně. Že neodsuzuji ti brutálnost, ale že naopak nadšeně sleduji stopy vyšetřovatele, který nás vždy dokáže svými činy překvapit a zaskočit. Malá ochutnávka: Harryho první setkání s L.A, představovaly čtyři noci v levném špinavém motelovém pokoji bez klimatizace na bulváru La Cienega, kde se to hemžilo šváby, teprve pak se mu podařilo pronajmout si ještě levnější pokoj ve čtvrti Laurel Canyon, také bez klimatizace, jenom s většími šváby. Svým způsobem se tam ale zabydlel, jakmile v sousedství objevil bar Creatures, kde měli tak levný alkohol, že usoudil, že by se tam asi dokázal uchlastat k smrti. V tomto případě mě zaskočilo i těch několik velmi zamotaných situací. Pan spisovatel zde poukazuje na fakt, že i Harry Hoile je obyčejný člověk a že ne všechno mu vyjde, tak jak si naplánoval. Navíc, od určité doby už čtenář vyloženě ví, kdo je vrahem, ale nakonec je překvapen, jak složitá cesta vede k jeho dopadení. Záměrné situace, kdy vše směřuje určitým směrem, se najednou obrací v opak a čtenář jen zalapá po dechu, protože už byl přesvědčen, že ví, kam to směřuje. Po dočtení příběhu jsem měl chuť ožrat se jako práce, ale nejsem Harry Hole, abych si mohl dovolit dorazit do práce pod vlivem. Krvavý měsíc je dalším perfektním kriminálním příběhem z pera geniálního tvůrce. Mimochodem jsem nějak nepochopil, proč se příběh jmenuje Zatmění, když by mu Krvavý měsíc slušel mnohem víc. Citát: Moje závěry sedí, jenom je tu někde drobná chybička. A já ji potřebuju najít.

Já prostě toho životem omláceného a alkoholem ovládaného Harryho nekriticky miluju! I když mě moc mrzí, že pan Nesbo nemilosrdně kosí mé oblíbené postavy a i tentokrát v tom pokračuje. Stále skvělé, seversky drsné čtení, možná trošku méně napínavé, ale typicky nesbovsky zamotané, matoucí. Jak ten člověk dokáže mistrně čtenáře svést z cesty! Těch pár závěrečných kapitol jsem si musela projet znovu. Pane Nesbo, stranu 64 z minulého dílu Vám stále ještě neodpustím, ale stejně si musím, potřebuji a budu číst další díly..