Nechci se opakovat na téma, jaká je škoda, že tohoto autora nezná více čtenářů. Mám strach, že pokud bude další díl, zůstaneme s kolacky posledními. Ač většinou chválím určité tajemno v těchto knihách, tentokrát za něj strhávám bod. Má totiž jen podkreslovat dobový obraz a v závěru být logicky vysvětleno. Ne se stát řešením, když dojdou nápady. To patří do hororu či fantasy. Od 6. do 9. třídy jsem měl starého praktika češtináře (roč. 1912) a žiju z toho dodnes. O kvalitě učitelů to je především. Za zde uvedené příklady bych ale přivazoval na pranýř a pro zapamatování přidal 20 ran bičem.

Příběh je dobře vymyšlený, zamotaný a záhadný. Vítek z Březnice musí napnout všechny síly, aby přišel záhadám na kloub. Ale korektor, byl-li vůbec nějaký, by potřeboval zpráskat bičem. Těch pravopisných i faktických chyb! Nejdřív byl zabitý kněz Boreš, potom byl Boreš z Oslova naživu a mrtvý se jmenoval Slavek. Zabitý zbrojnoš Hrabiš se v jednu chvíli jmenoval Mstiš, což byl nadmíru živý velitel Vítkovy družiny. Ale nejhorší bylo milostné obětí, nápadník stavitelovi dcery, o patro víš, psům jazyky vysely z tlamy a tahaly je za sebou a slunce stoupající víš a víš... Prostě hrůza.