Triumf trpaslíků

Bez znalosti předchozích dílů nemá smysl číst. Všem, kdo byste o četbě série uvažovali, doporučuji rozhodně 1. a 2. díl. Zbylé 3 bych označil za takové trochu vyklusávání, které ocení spíše skalní příznivci (tady to dostává nový význam :-), prostě milovníci malých fousatých bojovníků). Poslední část Trpaslíků je obstojné čtení, i když to na můj vkus v několika věcech drhlo. Ale nejdřív pozitiva: Napínavost a pestré dějové zvraty jsou jako vždy velmi dobré, to nelze upřít. Akce je taky dobře zvládnutá. Některé nápady originální, svěží, zejména ty ohledně magie. Pravý Tungdil, jeho přátelé a motivace - o tom se četlo dobře. Teď ty horší věci, zůstanu nejprve u postav: Osoby nejsou mnohdy zapamatovatelně popsány a v některých případech jsem musel hledat, o koho jde. Beligata a Gosalyn se mi pletly, občas použít opis místo vlastního jména by vše zpřehlednilo. Styl autora mi nesedl, například popisy a přechody mezi místy byly občas zmatečné. Taky mi vadilo, kolik umíralo postav - nejen bezejmenných vojáků, ale i hodně vedlejších hrdinů. Je to nějaká divná móda poslední dobou... fantasy přece může být drsná a zároveň to nemusí být jatka. V neposlední řadě uměle vytvořená krátká trpasličí přísloví/moudra, kterými autor věnoval každému samostatnou stránku, aby jimi proložil kapitoly: Z necelých dvaceti mělo šťávu snad jen jedno, ostatní byla jako když pucuje okno sekerou (válečnou). Bylo na nich strašně poznat, jak křečovitě byla vytvořena. Shrnuto: v setrvačnosti dočtené pětice knih spíše potěšilo než urazilo, ale pokud Heitz ještě časem napíše další pokračování, ke kterému si v závěru připravil dvířka, už se na to nechystám.

Po čtvrtém, ne moc povedeném díle, Triumf velmi příjemným překvapením. Doporučuji tento díl přečíst až po dočtení nejen předchozích Trpaslíků, ale také knihy o Alfech.