Šílenství davů

Čím dál méně se dají případy ze Three Pines, toho quebeckého Midsommeru, číst jako detektivky. Protože Louise Penny vás donutí zpomalit skoro k zastavení a přemýšlet. Jak je možné, že se některé teorie lavinovitě šíří, třebaže jde o evidentní blud? Jak se stane, že věříme někomu, kdo je lump a každým svým slovem, gestem to dokazuje a ještě se tím chlubí? Opravdu chceme mít moc nad životem a smrtí? Ze zákona? Jak moc nás ovlivňuje osobní prožitek rodičovství? A co s námi vlastně udělala pandemie, ta v našich generacích první skutečně sdílená globální zkušenost? Zahojí se zranění, která si z ní neseme, vůbec někdy? - Ta pomalost se trochu podepisuje na závěru detektivní části. Gamache není Poirot - ten ví a oznamuje, Armand se prodírá k pravdě a váhá do posledního prozření. Tentokrát na mne toho myšlenkového "škatulat hejbání" bylo trochu moc. Ale co už - do Three Pines se příští podzim/ zimu opět s rozkoší vrátím. Všechno bude dobré...

Pro mě jeden z nejlepších dílů.