ABC hudební nauky

Chceš-li zkoušku z hudby dáti, měl bys tuto knihu znáti. Výklad je jak pro blbečky, pochopíš dur i notečky.

Jedná se určitě o český bestseller, který pojednává o základech hudební nauky, který nebude jen tak překonán. Při mém vzdělávání v LŠU (a později ZUŠ) naše soudružka (a později paní) učitelka vlastně sledovala výuku hudební nauky podle této knížky. Pořídil jsem si již 8. vydání v nakladatelství Bärenreiter Praha. Hned první den jsem si v tom zalistoval a objevil tiskové chyby, které mne zklamaly, protože u 8. vydání (!) bych je nečekal. Stránkování by mělo být stejné i v předchozích vydáních, alespoň podle předmluvy by tomu tak mělo být. Např. dvě chyby jsem objevil v tab. na str. 27, kde jsou frekvence jednotlivých tónů. Jdou snadno odhalit a opravit. O řádek výše (resp. o oktávu níže) musí být vždy poloviční frekvence v hertzích, anebo o řádek níže (resp. o oktávu výše) musí být dvojnásobná frekvence. Dále mne zaujalo i určité zjednodušení, které je ale asi u takového základního přehledu nutností. Např. u transponovaných nástrojů je preferovaná základní myšlenka, že se vždy pro nástroj v jiném ladění transponuje notový zápis, aby hmaty byly vždy stejné. To ale samozřejmě neplatí vždy a jsou výjimky. U altové zobcové flétny je sice uvedeno malým písmem v poznámce, že se někdy zapisuje tak, jak zní, jako by to byl nějaký menšinový fenomén, ale já neviděl zápis pro altovou zobcovou flétnu, který by nebyl zapsán tak, jak zní. A i školy hry na tento nástroj vydávané dlouhá léta jsou zapisované tak, jak zní. I přes tyto drobné výhrady se ale jedná o knihu, která má v mojí knihovničce hudební literatury své čestné místo.