Sarimské království pustoší zlo, které se živí lidskými životy. Zastavit zkázu může jen čaroděj. Tedy pokud bude chtít pomoct lidem, od kterých se v minulosti nedočkal ničeho dobrého. Pokud to ale neudělá, svět, jak ho zná, skončí v troskách. Karolina Francová stvořila, když ne originální, tedy rozhodně silný příběh, opracovaný citlivou ženskou rukou, do jehož čela postavila fascinující a impozantní charaktery, ať už je to samotný čaroděj Iann, princ bojovník Seaghatan, jeho sestra Satarel, nebo dvorský svůdce a milovník Alleycar. Všichni projdou tvrdou školou života a všichni se v průběhu tohoto dobrodružství změní. Právě v postavách, v jejich profilování a vedení, je Francová nejpřesvědčivější. S nimi prostě jíte, spíte, bojíte se, či se radujete z úspěchu. Jejich životnost dokáže překlenout i některá hluchá, vláčná a zbytečně natahovaná místa. Algar Tarch představuje esenci krystalicky čisté fantasy, kterou rozhodně není marné si přečíst.

Algar tarch - už název knihy zní notně epicky, dosti fantaskně a s příslibem očekávání poctivého fantasy, ze kterého mě trošičku probouzí lehce sexuální obálka, která jak kdyby mi k té představě vůbec neseděla. Ale nenechte se tak úplně mýlit. Tato kniha je totiž pořád tím správným fantasy, mezi které se z nakladatelství řadí například i Stezky krve od Ivany Kuglerové. Jen na rozdíl od Stezek jsem zde trošku bojoval s námětem. Je překvapivé, že mnohdy autorka opravdu pracuje se sexuálními scénami notně napínavě. Možná více, než by čtenáře vůbec napadlo a vlastně si ani nejsem jist, jestli se to do kontextu celého příběhu hodí. Ten je totiž klasicky oldschoolový. Zajímavé postavy, výpravný děj. No prostě klasika. Čtivé to je, ale nějak jsem na tom nenašel nic natolik vtahujícího do děje, abych se nechal knihou natolik pohltit. Stezky krve v podobném duchu byly pravděpodobně o chlup lepší.