Bylo to přesně takové, jako jsem si přála. Mám moc ráda tyto fiktivní historické příběhy, které jsou trochu založeny na příbězích skutečných. Tento vznikl díky tomu, že autorka byla hospitalizována v nemocnici Waldfriede v Berlíně. Jako pacientka měla při uzdravování dost času, aby se s historií nemocnice seznámila. Ve vitrínách poblíž bufetu byly vystaveny staré dobové fotografie, které ji natolik uchvátily, že vznikl tento příběh. Podařilo se ji nahlédnout do kroniky, z níž je možné dozvědět se o vzniku ústavu a také o lidech, kteří tu žili a pracovali. Hlavní postavou je Hanna, která se postupně vypracovala jako sestra u rentgenu, zároveň byla asistentkou v ordinaci a pravá ruka doktora Louise Conradiho. Děj příběhu se točí kolem Hanny, ale v pozadí vidíme, jak se lidé vypořádávají s hospodářskou krizí, která následovala po první světové válce. Sleduje důsledky inflace, nástup fašismu v Německu, a především dobu druhé světové války, která přinesla nemocnici mnoho starostí a utrpení. Také poválečné období znamenalo pro ústav velkou výzvu. Aby byl děj knihy né, jenom historický, ale i trochu romantický, sledujeme Hannu a její milostné vztahy. Corina Bomannová mě tímto románem přesvědčila, že mi její styl psaní sedí a jsem nadšená. Kniha má skoro 500 stran, ale já si každou z nich užila a velmi těžce jsem se loučila. Netrpělivě už vyhlížím pokračování. Moc doporučuji opravdu krásné čtení.

Krásné počteníčko. Corina Bomann opět nezklamala. Tentokrát nás zavedla do nemocnice Waldfriede na jihozápadním okraji Berlína a to v letech 1919-1929. Spolu se sestrou Hannou prožíváme dobu po první světové válce, dobu velké krize, dobu, kdy se doktor Conradi rozhodne koupit a vybudovat novou nemocnici z Lesního sanatoria, pro společenství adventistů sedmého dne. Sanatoria, které je značně zanedbané a vyžaduje zásadní rekonstrukci. Velmi čtivý příběh vzniku prestižní nemocnice, příběh nejen sestry Hanny a doktora Conradiho. Již se těším na další díl této série.