Asklépios

U Asklépia se mi potvrdilo, že "autorská dvojice" Hlaváček - Žemla je sehraná a funguje. Jakub Hlaváček přeložil text, který patří mezi hermetické, ale protože se nedochoval v řečtině, nýbrž jen v latinském překladu, tak ho nenajdeme např. v Corpus hermeticum, co vydal Radek Chlup. (Takže dobře, že se vydání ujal Aram Herrmann, když už před tím vydal Corpus hermeticum.) A Martin Žemla doplnil překlad studií, v níž ukazuje mimo jiné, jak moc Asklépios byl vlivný. Za mě (ale je pravda, že nejsem nestranný) je kniha jednička.

Hermetický dialog, spolu s komentářem a úvodem (který se zabývá kontextem okolo lidí, kteří ho studovali v průběhu posledních staletí), nicméně text samotný, ač ne úplně jasného původu, byl vytisknut až v roce 1469 (ale napsán pravděpodobně ve 4. stol.), takže se, podle mě, člověk může jen domnívat, na základě některých nejasných, vynechaných míst, jestli v pozdním středověku do textu a jeho podoby nějak nezasahovala mentalita tehdy dost dogmatické, křesťanské doktríny, stejně jako se k textu samotnému staví i někteří křesťanští představitelé kriticky, nebo jej vnímají přinejmenším rozporuplně. Nicméně, mnohé z principů, o kterých tu Hermes vypráví, stejně jako všechny náboženské a filozofické výklady do dnešních časů, nemají natolik pevně daný výklad, aby se nedaly dezinterpretovat, nebo zneužít (tím nechci říct, že je tak tomu zde, koneckonců 'Asklépios' není nijak pevně daná "Bible hermetismu", ale jen dialog, nicméně můj dojem byl, že byl ovlivněn, upraven, místa jsou vynechána, nebo se jejich interpretace liší, řečtina / latina, hodně částí mi připomíná jisté biblické motivy), nejinak je tomu, když jsem se pokoušel číst Thovtovy Smaragdové desky, kde je výklad taky příliš obtížně uchopitelný, obskurní - i přesto jej jaksi, pokud patříte k oněm, pod povrchem cítíte.