Kniha je čtivá. Pozor, má minimálně dva díly. O druhém se dozvíte v závěru knihy a nečekejte tedy v tomto prvním díle všechno, co je slíbeno v popisu na zadní straně. Opět, jako u knihy "Klíč zvaný synchronicita" mi přišlo, že autor tu synchronicitu vidí úplně ve všem a spojí si všechno se vším. Čímž netvrdím, že synchronicita neexistuje. Některé sny jsou zajímavé a četla jsem to opravdu spíše jako oddechové vyprávění. Ale jestli tomu všemu věřím? Nepopírám to, že se Wilcockovi ty věci dějí, ale skeptikovi zde nepředloží nic, co by ho přesvědčilo. Je to kniha o mladém klukovi, který je přesvědčený, že je mimozemšťan. V minulé knize si zas myslel, že je inkarnací známého může. Zkrátka mi přijde, že si moc přeje, aby byl něčím výjimečný a hledá symboly, které ho v tom utvrzují. A jeho minulost, kdy nikdy nikam nezapadal a ještě kouřil marihuanu, jeho fňukání, když odchází z domu a musí pracovat, to mu moc na sympatiích nepřidává. Respektive to zapadá do skládanky, že si v životě přišel nedoceněný a proto se snaží cítit se lépe skrz to, že si myslí, že je něco výjimecneho. Třeba je výjimečný a má pravdu. Ale třeba se jen snaží sám sebe o tom přesvědčit. V knize stále opakuje, že přečetl přes třista knih o UFO a stále hovoří v superlativech, že učinil velkolepý objev a podobně, přitom většinou cituje objevy jiných badatelů z knih. V knize má prý podle popisu na zadní obálce odhalit své spojení s božím principem. V prvním díle se všechno odehrálo pomocí snů, které se mu zdály. Na konci knihy se hovoří o druhém díle. Takže jsem nepochopila, zda to navázaní komunikace s mimozemšťany už mělo být to jeho snění o mimozemšťanech nebo jestli ještě něco bude v druhém díle knihy.

Bomba!!!!