Hodně příjemné čtení. Trochu nářečí, trochu humoru, trochu ze života. A nejlepší hláška je "řízek s chlebem"!

V příběhu se přeneseme na Vysočinu, do jedné malinké vesnice, kde žije babička Jarka, která je přesně tou typickou babičkou, kterou chce každý mít. Milující a starající se, občas ale i ráznější. Pro svoji rodinu by se vyloženě rozkrájela. Její vnučka Anna, dospělá a samostatná žena ji často navštěvuje a miluje společně strávené chvíle. Bábi Jarka Aničku učí kuchařským dovednostem, protože kdo jí to ukáže, až tu jednou nebude, že jo. Svým osobitým stylem občas s přidaným sprostým slovíčkem vzpomínají na minulost. Anička miluje, když jí babička vypráví o všem možném, ale hlavně když vypráví. Život na vesnici je tvrdý, protože je potřeba obstarat práci na poli, zahradě, sázet, sklízet, zavařovat, pořádat zabíjačky. A k tomu všemu bábi Jarka miluje, když má její rodina vždy co jíst. Peče, vaří, stará se a je v jednom kole. Ale miluje to. Miluje, když vidí, jak právě upečené buchty mizí z talířů, jak si všichni pomlaskávají nad pečeným králíkem. Je šťastná. I ten děda, morous jeden, který si tak rád zapálí a rozjímá, je pro ni vším. Ač má kniha něco málo přes sto stran, tak je obsahově neuvěřitelně bohatá. Autorka skvěle popsala život na vesnici a navíc použila nespisovnou češtinu, která celé vyprávění umocní a máte z příběhu větší prožitek. Vždycky jsem věděla, že příběhy, které daný autor napsal a prožil sám osobně, jsou ty nejlepší a nejlépe napsané. A přesně takový pocit jsem měla u Bábi Jarky. Ano, příběh je autobiografický a zaručuji vám, že prožijete velké množství emocí. Smích, radost, smutek, nostalgii a i slzičky. Ano, knížka mě dojala. Proč a kvůli čemu, to už si musíte přečíst vy.