První díl se mi moc líbil a ten druhý je také naprosto skvělý. Tohle je snad jediná kniha, co jsem kdy četla, kde hlavní hrdina chlap není ten typický alfa samec jako jsme v každé knize zvyklí. Tato dvojka hlavních hrdinů je jiná a naprosto si mě získala.

Slzy v očích, dojetí ... tak krásný příběh Jane a Alexe byl. Oba si nesou životem velká traumata. Ta Jane již známe z prvního dílu, ale nejsou o to menší než ta Alexova, jen jim je věnováno méně důrazu. A Alexem jsem soucítila opravdu hodně, krom jeho vztahu s rodinou mě srdce drásala jeho misofonie, kterou bohužel z rodiny znám a vím, jak neskutečně obrovské potíže dělá a pro normálního člověka je neuchopitelná (většina z nás nesnáší zvuk nožem o sklo, misofonici mají tyto zvuky v hlavě 24/7). Příběh je plný emocí, lásky, porozumění. Knihu jsem v podstatě zhltla, příběh se mi vlil do žil. Jsem plná emocí a zážitků. Kniha je psána vtipně, čtivě, láskyplně. Alex mě štval, jak si sám nevěří. Ale nikdo z nás si neumí představit tu bolest v srdci, co musel od otce snášet. Jak dalece nás fyzické i psychické týrání poznamená. Jsem moc ráda, že příběh končí happy endem. Byla jsem za něj moc ráda a Jane i Alexovi jsem ho moc přála. Je to další z oblíbených knih, která v knihovně jistě zůstane. Za přečtení rozhodně stojí.