Bring Up the Bodies

Druhý díl trilogie nepojednává ani tak o Anně Boleynové, ani o Jindřichu VIII., nýbrž o kariéře Thomase Cromwella, sekretáře, který je " kluzký jako rozinka ve vánočním koláči". Velice zajímavá kniha, Mantelová má zvláštní styl psaní, musela jsem hodně pozorně číst a soustředit se, než jsem si zvykla a třeba zjistila, že když spisovatelka napsala že "on" řekl, tak se jednalo vždy o Cromwella a ne o jiného z diskutujících. Wriothesley se chopí sklenice. "Cítím hořící domy," praví. "Padající věže. Nezbude nic než popel. Vraky." "Konečně nastane v Anglii klid. Klid, co nastal v kurníku, když liška odběhla domů."

Druhá kniha plánované trilogie o Thomasu Cromwellovi vzbudila pozdvižení, už když za ni autorka získala svou druhou Bookerovu cenu, přičemž tu první obdržela za předchozí díl nazvaný Wolf Hall. Trochu to totiž působí, jako by dostala dvě ceny za jednu a tutéž knihu a nadnáší to otázky po smyslu takových ocenění (ale ano, "dvojka" je stejně dobrá jako "jednička"). Pokračování příběhu králova vrchního tajemníka a prvního ministra se tentokrát soustředí na pád Anny Boleynové. Zatímco lidem nenáviděná druhá panovníkova žena selhává v úkolu porodit mužského dědice trůnu, Jindřich se zakouká do tiché, nevýrazné Jany Seymourové, která narodíl od Anny nehysterčí, nežárlí, nediriguje a neodmlouvá - jen poslouchá a obdivně hledí. A Cromwell dostane za úkol vladaře aktuální královny zbavit. Nové poslání ovšem pojímá také jako osobní pomstu za smrt svého mentora kardinála Thomase Wolseyho, takže má od začátku jasno v tom, kdo „korunovanou konkubínu“ po vykonstruovaném procesu na popraviště doprovodí. Vyprávění se sice odvíjí z Cromwellova pohledu, přitom však ukazuje nejen sílící temné stránky protagonisty, ale črtá i portrét čím dál nepředvídatelnějšího Jindřicha VIII., který se z dětinského egoisty mění v regulérního despotu. Mantelová přitom vládne neobyčejným jazykem, který dokáže zprostředkovat ducha doby, ale není příliš archaický a nebojí se hravých metafor ani ironie mezi řádky.